Červenec 2013

Tábor!

19. července 2013 v 11:21 | Ametten
Tak, dnes jedu na tábor. Určitě mě tam něco něco napadne a budou další kapitolky. Etapová hra (kterou jsem dělala já) je zaměřena na Pána Prstenů. Z Festivalu Fantazie jsem si jeden Prsten přivezla, a tak to doufám, že to dopadne dobře. Držte mi palce a užijte si zbytek léta, jak nejlépe to půjde.
Am



Svatba s Pánem prstenů ♥

16. července 2013 v 13:09 | Ametten |  Knihy ♥
Nevím, jak Vy, ale já už s ničím jiným svatbu nechci ... :D Krásný obrázek!


Krásné Animace!!

13. července 2013 v 19:10 | Ametten |  Herci HP
Zase jsem se poslední dobou koukala na různé animace a sem dávám ty, které se mi strašně zalíbily.



Bradavická ambulance - 1

7. července 2013 v 22:54 | Ametten |  Bradavická ambulance

Můj první Crossover. Rozhodně bude na více kapitol, takže přeji: Hezké čtení!

"Přijmete to tedy?" zeptal se a koukl na něj svýma pomněnkově modrýma očima.
"Nevím. Už tolikrát jsem vám řekl, že už nechci do kouzelnického světa zasahovat. Mně se líbí tady," řekl prošedivělý muž se strništěm a ukázal jednou rukou po své pracovně. I když věděl, že mluví s mocným mužem, jeho nohy, které měl na stole, o tom říkaly něco jiného.
"Opravdu? Viděl jsem, jak vás ta žena poslala kamsi na ,antulanci' ," usmál se na něj muž s půlměsícovými brýlemi a sedl si naproti jeho stolu do křesla. Vzal do ruky velký míček, který měl muž na stole, a začal si s ním hrát.
"Opravdu," odsekl druhý a sundal si nohy ze stolu. "Musím jít na tu vaši ,antulanci'!"
Muž s dlouhými vousy náhle vstal. V místnosti jako by se ochladilo. Druhý se strništěm se jen zasmál, vstal a opřel se o svou hůl.
"Gregory, já vás prosím."
Chlap se jen zamračil. "Odešel jsem a měl jsem k tomu důvod. Ano, nedokončil jsem sedmý ročník, no a co? I kdyby mě ten tlustočerv nebodnul do stehna, stejně se mi tam nelíbilo! Tady jsem král - a tak se mi to taky líbí!"
"Ale, Gregory, co by na tuhle nabídku asi řekla vaše matka?"

"A naší další podporou do nového školního roku - kromě profesorky Červotočkové a profesorky Umbrigové - je náš nový ošetřovatel: Doktor Gregory House!" vykřikl Brumbál a začal nadšeně tleskat.
House jen vstal a kývl na velkou síň. Měl značně otrávený výraz a nehodlal ho nějak skrýt. Pak si vyndal z kapsy malou tubičku, vyndal si z ní jeden lék a vzal si ho. Pak zaklonil hlavu, polkl a pronesl na velkou síň: "Vicodin nadevše!"
Teď už i Brumbál přestal tleskat a jen se usmál. Velká síň byla totiž ještě otřesena z výjevu nové profesorky obrany proti černé magii. Najednou se ozvalo osamocené tleskání uprostřed havraspárského stolu.
Všichni (včetně Brumbála) se na Lenku tázavě podívali, ale ona tleskala dál.
House se usmál a sedl si.

"A co se vlastně stalo tý přede mnou?" zeptal se Gregory a zahleděl se na Brumbála.
Oba seděli v Brumbálově pracovně; pár hodin po zařazování.
"Zajímá vás to?"
"Ne, jen by to bylo slušný se zeptat," řekl a vyndal si z kapsy oranžovou lahvičku, otevřel ji a dal si do úst jeden prášek. Znovu zaklonil hlavu, polkl a dal ji zpět do kapsy.
"Mohl bych vás toho zbavit," pronesl Brumbál a poukázal na jeho kapsu saka. "A jestli vás to zajímá; madame Pomfrey - ."
"Už sem řekl: nezajímá. A ne, díky. Jsem přímo nadšen, že mi ty prášky bude nosit pták!" usmál se ironicky House.
"Opravdu? A kdo vám je bude posílat?" zeptal se a zahleděl se na něj. Prsty si propletl a lokty se opřel o desku stolu.
"Hele, udělali jsme dohodu! Vicodin za léčení těch malejch parchantů. Doufám, že jste tak čestnej, že to dodržíte. A s tou mámou, to bylo hnusný!"
Brumbál se jen zářivě usmál.
"A vy jste tak čestný, že byste to dodržel?"
"Ne," odpověděl bez přemýšlení Gregory."
Brumbál se usmál ještě více. "Chcete svou hůlku nechat ve vaší holi?"
"Jistě, a jestli mi ještě jednou nabídnete, že mě zbavíte bolesti nohy a prášků, tak - . "
"Tak co, pane?"
House se zarazil a jen se ušklíbl. "Jedna nula pro vás. Takže, co budu dělat? Hůlku nebudu muset používat, když mám doktoráty, co?"
"Jak jistě víte, když jste ještě chodil do školy, budete zde léčit kouzelné nemoci. Ale také normální, jako jsou třeba bolesti břicha nebohých dívek."
"Nebohých dívek?" zvedl obočí House. "Nemají před tím vaším ,bolením' hodinu lektvarů? I když s Horaciem to bylo v pohodě."
"Takže, je vám vše jasné?"
"Ta růžová ropucha tu bude oxidovat celý rok?"
"Gregory! Ale, ano - tedy - Gregory!" zamračil se Brumbál a doktor se v jeho očích snažil nalézt pobavení. I když teď byly jeho oči neprostupné, měl pocit, že v samém koutku nalezl smějící se jiskřičku.
"No co, kdyby nepromluvila, považoval bych ji za druhého mazlíčka toho kluka z Nebelvu. Málem sem mu šlápl na tu potvoru."
"Říkejte prosím: Z Nebelvíru. Takže, mám aspoň doufat, že tu zůstanete déle? Mám mít trochu naděje?" zeptal se Brumbál.
House vstal a dokulhal k velkým dřevěným dveřím a naposledy se otočil. "Naděje je pro blbce," řekl a vyšel ze dveří.

-*-*-*-

"Pane, mě bolí ruka," postěžoval si jeden student Mrzimoru z druhého ročníku a přešel ke Gregorymu, který ležel na jednom ošetřovatelském lůžku.
"Mě bolí věcí," řekl jen a zakousl se do sendviče, ze kterého mu vykukoval kus šunky.
"Ale mě to opravdu bolí."
"Řekni mi, dívenko - ."
"Já jsem kluk!" zaprotestoval chlapec a chytl si pravou ruku, kterou měl nateklou a nafialovělou.
S pronesením: "Já jsem kluk," se House zvedl, odložil sendvič ledabyle na bílé prostěradlo postele a usmál se úsměvem smrtky z hororů. "Tak pojď sem," vyzval ho a klučina se skoro nedobrovolně přišoural.
"Já jsem spa - ."
"Mě to nezajímá," přerušil ho mrzutý doktor. "Já jsem dneska taky šel na záchod a nevykládám ti o tom!"
Pak vzal svou hůl do jedné ruky, studentovu dlaň do druhé a držadlem hole namířil. Něco zamumlal a ruka splaskla. Student si ji prohlédl a usmál se. Pak koukl na House, ale ten jen pozvedl obočí. "Padej," pronesl a znovu si lehl na postel; přičemž si rozlehl sendvič. "Tohle není zábava," zamumlal.