Říjen 2012



Jak se dal Dvanácterák s Liškou dohromady

26. října 2012 v 19:41 | Ametten |  Povídky na Přání
Povídka pro NikuV:

"Jamesi! Jamesi! Pojď, nebo nás Kratiknot zabije!" volal na svého kamaráda Sirius Black.
Běželi po chodbě, už hodnou chvíli po zvonění a za nimi se hnal udýchaný Peter Pettigrew.
"Dělej Červíčku!" zařval Sirius a vtrhl do učebny formulí.
"Dobrý de-"
"Kde jste se zase vy všichni courali?" oslovil je bez pozdravu maličký profesor Kratiknot.
"Ehm … za to může chlupatý problém Remuse Lupina," řekl James a sedl si do lavice vedle Sirius. Peter se posadil sám, obvykle vedle něj sedával Remus.
"Myslíš si, že tentokrát přijde Remus oblečení?" zeptal se šeptem Sirius a potichu se zasmál.
"Jo, vždyť jsme mu připravili hábit na postel," odpověděl James a vytáhl si hůlku.
"Zdravím tě Srabusi!" zašeptal Sirius a zlomyslně pohlédl na chlapce stejně starého jako oni, který něco psal hustým písmem na papír. Zvedl oči na Siriuse, odhrnul si mastnou ofinu z čela a něco zašeptal.
"Cos to říkal?" zeptal se provokativně Sirius a natočil si na prst svůj kudrnatý pramen vlasů.
"Jmenuji se Severus. Severus Snape!" zvýšil na něj hlas Severus a s nenávistí v očích na něj pohlédl.
"No to bych opravdu neuh -,"
"Blacku! Snapee! Už několik chvil vás pozoruji! Dostanete oba školní trest!" zakřičel náhle silným hlasem přes celou třídu Kratiknot.
"Abyste nespadl z knih," zamručel skoro neslyšně Sirius a zakroutil očima.
"Co jste říkal?"
"Ale nic, jen jsem nahlas přemýšlel," odpověděl profesorovi a s nenávistí, se otočil k Severusovi.
"Zaplatíš Srabusi!" zašeptal.


James se vydal sám chodbou do učebny lektvarů. Myslel na Lilly. Ty její krásné vlasy, tmavě rudé, které splývaly z její hlavy, jako chaluhy z kamene. Vtom si uvědomil, že najednou má rád chaluhy.
Zavrtěl hlavou a pokračoval dál.
"Pottere?" zavolal na něj hlas, který dobře znal.
"Srabusi?" řekl aniž by se otočil.
"Otoč se ke mně, Pottere!" řekl Severus hlasem plným nenávisti.
"Proč?"
"Co máš s Evansovou? Co máš s mojí Lilly?" zeptal se a mířil na Jamese svojí hůlkou.
"Hele, co kdybychom si o tom promluvili v klidu a ne ve sklepení?" zeptal se s nadějí v hlase James a zvedl ruce, na znamení, že se vzdává.
"Co by jsme probírali?"
"Třeba to, že já nejsem jako Sirius."
"Jo? To jsem viděl tenkrát v pátém ročníku, jak jsi mě zvedl do vzduchu za kotník a stáhl mi kalhoty. Připadá ti to normální?" zeptal se klidným, ale nenávisti plným hlasem.
"Pojď sem," řekl James a otevřel dveře do prázdné učebny.
Posadil se na polorozpadlou lavici.
"Takhle, vím, že jste byli s Lilly nejlepší kamarádi, ale-,"
"Byli? Byli? Samozřejmě, ten incident s … víš s čím," odpověděl klidněji, ale stále mířil hůlkou na Jamese.
"Lilly je prostě úžasná a já… já ji miluji. Možná se ti to neposlouchá nejlépe, ale řeknu ti, že si měl s Lilly takový vztah, který já nikdy nepochopím. To je vše. Nejsem jako Sirius. Ten je divoký, já také, ale v jiném smyslu…Chápeš?"
"Nechápu, ale snažím se o to," zavrčel Severus.
"Jo a vedle učebny přeměňování, je závoj. Za ním, je tvoje krysa. Schovali jme ji tam se-."
"S Blackem, Pettigrewem a Lupinem," dokončil za něj Severus. "Díky, ale jestli Lilly ublížíš, jestli ji zkřivíš jeden vlásek, tak tě zabiju. Je ti to jasné?"
"Samozřejmě, ale za to, že jsem se ti staral o krysu, to mi musíš jednou vrátit."
"Ani náhodou. O žádnou tvoji krysu, se ti starat nebudu," pokusil se o vtip Severus.
"Jasně, co by se od tebe dalo čekat."

James ve své změromácké podobě běhal po lese. Chtěl najít Remuse, ten už určitě musel být zpátky ve své normální podobě.
Běžel, nasával čerstvý, lesní, noční vzduch a rozhlížel se po lese. Něco ucítil, ale nebyl to pach Remuse. Nebyl to pach ani Červíčka, nebo Tichošlápka, cítil však něco z Lilly. Nemohl tomu uvěřit, možná měl halucinace, ale cítil tu ve zvířeném vzduchu zmodifikovaný pach Lilly.
Proměnil se zpět ve svou normální podobu a koukal do lesa.
"Lilly?" vyslovil tiše. "Lilly? Já tě cítím! Ukaž se!"
Nic. Les byl tichý, neprostupný.
"Ještě mě tu načapají kentauři nebo jiné potvory a bude po mně," zašeptal.
Najednou se před ním objevila liška. Malá půvabná liška, které v noční tmě, zářili zelené oči jako kamínky.
"Lilly?" vyslovil ještě jednou.
Před ním se náhle objevila dívka. Zvěromág. Měla tmavě rudé vlasy, které se leskly i v temném nočním světle.
"Jak si mě poznal Jamesi?" zeptala se a začala si zavazovat tkaničky od bot.
"Poznal jsem tě, cítil jsem tě!"
Zvedla oči.
"Tys… tys mě cítil? Já nevěděla, že jsi Zvěromág. Sledovala jsem tě už od vrby Mlátičky."
"Jo čekal jsem na… na Remuse," řekl a usmál se. "Vše jsem si se Severusem vyříkal a -."
"Takže jste mu, už vrátili krysu?" zeptala se přišla k němu blíže.
"Ano, ale teď jsem chtěl najít Remuse."
"On je taky Zvěromág?" zeptala se znovu.
"Ano."
"A v co se mění?"
"Ve vlka," odpověděl prostě.
Lilly ho chytla za ruku.
"Tak to ho musíme najít," řekla a usmála se.
"Jako v téhle podobě?"
"Ano, po jelensky neumím," zasmála se a společně se vydali, směrem z lesa.

"Ne, Lilly, ne," řval Severus v polorozbořeném domě. Severus koukl k postýlce a s Lilly v náručí, plakal. "Já se ti o tu krysu postarám, Jamesi Pottere! Až do úplného konce!"


9. Dědic - Kde je zase Dobby?

13. října 2012 v 18:28 | Ametten |  ŽvBVL - stará verze!!!



"Victorie? Nevíš, kde je Dobby?" volala Narcissa Malfoyová na Victorii Lestrangeovou.
"Nevím," křikla na Narcissu Victorie a dál hrála s Dracem Kouzelnické šachy. Když její dáma ošklivým způsobem zmasakrovala jeho věž, Draco hlasitě zívl a poslal na jejího krále jezdce. Ten dal královi Mat a bílé figurky začali masakrovat ty černé. Victorie zachránila svého černého pěšáka a uložila ho do do krabičky, kam nakráčely opět zcelené figurky obou barev.
"Jsem doma," zavolal Lucius Malfoy, od velkého krbu a Draco s Victorií, ho běželi přivítat.
"Ahoj tati."
Ahoj strýčku," vyhrkli oba a usmívali se na Luciuse. Ten si oprášil drobný popel z drahého pláště a koukl na svého syna a neteř.
"Něco jsem vám přinesl," pronesl a ukázal dva balíčky. Jeden byl jako obvykle zabalený v tmavě zeleném a druhý v jasně stříbrném dárkovém papíru. Oba se zářivě usmáli a roztrhli obaly balíčků. Byly v nich knihy, prázdné knihy s pergamenovými listy. Victorie, měla uprostřed zeleného hada na stříbrném poli a pod ním nápis Victorie. Draco, měl tu samou knihu, ale jeho had byl stříbrný na zeleném poli a s nápisem Draco.
"Jů, na co to máme strýčku," zeptala se Victorie a s nadšením si prolistovávala deníček.
"Toto je první ze sériových deníků. Musíce říct "Heslo" a vaše heslo a až pak tepve se deník otevře. Ale pozor, když se řekne špatné heslo, vybere si deník svůj trest, tak pozor," řekl a usmál se.
"Dobby!" vyštěkl. "Plášť.
Před ním se objevil maličký skřítek s velkýma ušima a očima.
"Ano, pane?" zaskřehotal a mačkal si svoje obvázané ruce.
"Plášť," zopakoval a hodil skřítkovi plášť.
"Ano, pane," odpověděl skřítek a pověsil plášť na věšák ve tvaru hadů.
"Dobby? Natoč mi vanu," řekla Victorie, ještě jednou objala strýčka a šla i s deníkem nahoru. Došla do koupelny, kde Dobby právě přidával kohoutek s bublinkami.
"Od čeho máš obvázané ruce?" zeptala se a koukala na naplňující se vanu.
"To nic paní, to se jen Dobby přivřel v troubě," zaskřehotal nejistě skřítek a vypnul kohoutek.
"Ach, tak."
Svlékla se a naložila se do vany jako okurka do sklenice. Koupelnu měla vlastní, do které se šlo dostat pouze dveřmi jejího pokoje. Umyla se a zavřela oči, ale po chvíli je hned otevřela. Někdo byl v jejím pokoji a mumlal. Vylezla z vany, usušila se a oblékla si šaty bez ramínek, které ji dosahovaly nad kolena a na ně černou koženou vestu. Natáhla si černé punčochy, vzala vysoké boty z dračí kůže a opatrně se proplížila ke dveřím do pokoje.
"Co to sakra může být?" slyšela potichu mumlajícího Draca. Pootevřela dveře a viděla, jak má Draco v rukou její stříbrný deník.
"Nech to!" nebezpečně zařvala a vrhla se na něj.
"Heslo: Hadí jed," křikl ještě a sáhl na zeleného hádka. Hádek najednou vyplivl průhlednou tekutinu z tlamy, kterou otevřel po dracově výkřiku. Tekutiny bylo hodně a stříkala všude, kam se jen dalo. Potom hádek zavřel tlamičku a opět znehybněl. Draco a Victorie měli tekutiny plné oči a tvář. Když se chtěli bránit, dali si ruce před obličeje a chránili se, co to šlo. Draco se podíval na své ruce, které vypadaly, jako by byly popálené.
"Draco, já nic nevidím," zaskřehotala a upadla na podlahu.
"Já jen na jedno oko. Mami! Tati!" zařval a držel se za ruce, na kterých mu naskákali velké puchýře.
Po chvíli, se otevřeli dveře a do nich vtrhla Narcissa a chvilku po ní Lucius.
"Miláčkové! Co se vám stalo?" zeptala se vyděšeně a koukala na jejich popálené ruce. Victorie a Draco brečeli, a stačili jen ukázat na deník. Lucius je oba postavil na nohy a koukal na jejich popáleniny.
"Dračí jedy," řekl chladně. "Zítra něco řeknu ministrovi."
Oba je schoval pod plášť a došel s nimi ke krbu do jídelny. Do jedné volné ruky vzal letax a vešel do krbu.
"Nemocnice svatého Munga," pronesl a hodil prášek do krbu. Objevili se ve velkém krbu a zamířili k pultu, kde obsluhovala čarohostezka kouzelníka s modrým uchem. Když odešel, Lucius se okamžitě vrhl i s dětmi stále pod pláštěm k čarohostesce.
"Je to asi Dračí jed, ale nevím kam mám jít," řekl bez pozdravu čarohostesce.
"Také vám přeji dobrý den. To je z těch nových deníků, že? První patro," pronesla klidně. Lucius ani nepoděkoval a hned se vrhl do výtahu a mačkal tlačítko s prvním patrem. Děti měl stále zachoulené pod pláštěm.
Když výtah dojel do prvního patra, Lucius okamžitě doběhl k pultu, kde obsluhoval lékouzelník.
"Dobrý d-,"
"Děti jsou popálené," vyštěkl Lucius a ukázal kouzelníkovi Draca a Victorii.
"Jsou to ty deníky, že? Není to nic vážného, jen se to natře mastí, ale budou tu muset nějaký čas být. Nechte mi je tu a přineste jim prosím pyžama," usmál se a mávnutím své hůlky přivolal druhou lékouzelnici, která si vzala děti od Luciuse.
"Tohle je Margaret Kellyová. Přivede vás na pokoj a tam, to už nebude pálit, když vám dá léky," usmál se přívětivě lékouzelník na Victorii, kterou lékouzelnice chytla jemně za rameno.
"Nesahej na mě, ty mudlovská šmejdko!" zahalekala plačící Victorie a koukla s odporem na lékouzelnici.
Lékouzelníci se zarazili, ale odvedli Victorii a Draca do pokoje, kde už na ně čekala jejich pyžama. Nejdříve je lékouzelníci převlékli a poté namazali popálená místa hnusnou zelenou mastí.

Druhého dne, když se Draco a Victorie probudili, popáleniny zmizely a jen na rukou měli obvazy.
"Mám hlad," řekl Vici a vstala z postele. Byla oblečený do svého stříbrného pyžama a její tmavé, kudrnaté vlasy, jí neposlušně stály na hlavě.
"Já taky. Najdeme si něco k snědku než přijdou ti tupí lékouzelníci?" zeptal se Draco.
"Myslíš? A pak, kdo toho víc přinese bude vítěz," usmála se Vici a jemně si mnula ruku, na které měla jizvu od Satanské kletby.
"Tak dělej," zavolal potichu Draco, který už otevíral dveře pokoje.
Vici vyběhla se dveří, ale Draca, už nikde neviděla. Přišla k výtahu.
"Ano paté patro, tam je občerstvení," zamumlala a vlezla do výtahu, kde zmáčkla tlačítko pátého patra a v tu chvíli sebou výtah tak cukl, že snad stlačila všechny tlačíka.
Výtah zastavil a Victorie z něho vylezla. Neviděla nikde žádné nápisy a tak šla čistou bílou chodbou s malými okny dál. Koukla na jedny dveře, kde bylo napsáno velké O.
"Asi O jako občarstvení," zamumlala a pomalu otevřela dveře. Vůbec to nebylo občerstvení, ale obyčejný pokoj s pacienty. Ihned by odešla, ale něco ji zarazilo.
Vešla do pokoje, kde byly jenom dvě postele. Koukla na jméno všele postele a tam stálo: Alice Longbottomová a na druhé Frank Longbottom.
Zatočila se ji hlava. Toto jsou lidi, které její matka s otcem umučili. Chtěla jít pryč, ale žena s vyzáblou tváří a bílými vlasy něco zamumlala.
"Ne nebojte," zašeptala Victorie a přišla blíže.
Žena něco zamumlala a přitáhla si peřinu blíže k bradě.
"Moje vlasy?" zeptala se Victorie a přetáhla si kápi pyžama přes své kudrnaté vlasy. Bylo vidět, že se žena uklidnila.
"Moc se omlouvám," řekla Victorie a koukla na muže, který na ni zíral svýma modrýma očima.
Teď ji bylo líto co řekla té lékouzelnici, ale vrátit se to nedalo. Žena vstala a Victorie couvla. Žena zavrtěla hlavou, popadla něco na svém nočním stolku a sunula se k Victorii. Vzala ji za ruku a vtiskla ji napůl rozžvýkanou žvýkačku Drooblovy nejlepší žvýkací gumy, která byla naštěstí zabalená ve svém obalu.
"Tak já půjdu," řekla potichu a naposledy koukla na ženu, která zalezla do postele. Victorie zavřela dveře a potichu sjela výtahem do svého pokoje. Našla své oblečení, převlékla se a šla do přízemí, kde obsluhovala čarohosteska. Nikdo tam nebyl.
Rozhlédla se. Musí se dostat domů, ale jak? Krby tu byly, ale neviděla žádný letaxový prášek. Nakonec nějaký našla, ale krb byl mimo provoz. Ve světě mudlů jsou také přece krby, pomyslila si.
Vyšla venkovním východem a ocitla se před výlohou starého obchodu. Letaxový prášek si dala do kapsy a šla po ulici plné mudlů.
Mudlové na ni koukali, ale nevšímala si jich.
"Hnusné nápisy," řekla a koukla na neonový nápis firmy Hrnce a hrnečky.
Obchodní dům, stálo na jednom domě a tak do něj vstoupila. Přešla uličku s oblečením, kosmetikou a bot. Byla naštvaná, tak neštvaná, že by brečela.
Nakonec to objevila, několik krbů vedle sebe, které stály pod cedulí: Krby -
levně a rychle.
Vlezla do jednoho krbu a nabrala si z kapsy prášek.
"Ministerstvo kouzel," řekla a hodila prášek do krbu. Nic se však nestalo. Mudlové na ni koukali, jako na zjevení.
"I tyhle krba jsou zablokované?" šeptla spíše pro sebe a vylezla z krbu.
"Hustý," ozval se za ní hlas. "Takhle mladá a už je gothic," řekl nějaký kluk celý v černém a poplácal ji po zádech. "Pojť se mnou sestro."
"Nesahej na mě, ty špinavý mudlo," obořila se a vyšla z obchodního domu. Šla dál, ale poté se otočila a chtěla se vydat zpět, jenže nevěděla, jak a vrazila do nějaké ženy s tyrkysovými vlasy.
"Moc se omlouvám," řekl žena a začal sbírat ze země noviny, které ji spadly.
Victorie zahlédla v papírech jméno Popletal a blíže si prohlédla ženu. Byla v něčem podobná tetě Sissy.
"Jste čarodějka?" zeptala se Victorie a sebrala ženě se země poslední papír z novin.
Žena si ji nedůvěřivě prohlédla.
"To, že mám tyrkysové vlasy neznamená, že jsem čarodějnice," odsekla žena a otočila se.
"Ne, ne. Popletal, Ministerstvo, Bradavice," zavolala na ni.
Žena se otočila a zářivě se usmála.
"Ale to v tom případě vůbec nejsem," řekl a mrkla.
"Nevíte kudy do Nemocnice svatého Munga?" zeptala se a koukla na ni.
"Vím, pojď se mnou."
"Já jsem Victorie, Victorie Lestrangeová," představila se Victorie a nepatrně ucukla, když se žena otočila.
"No to je náhoda," zavýskla žena. "Já jsem Nymphadora Tonksová, tvoje sestřenice."
"Já nemám sestřenici," zavrtěla hlavou Vici.
"Teta Sissy ti o mojí matce a o mě neřekla? To se dalo čekat," zamračila se Tonksová a smutně se na ni podívala.
"Naše matky jsou sestry. Narcissa, Andromeda a Bellatrix."
Při vyslovení jména matky Victorii přeběhl mráz po zádech.
"Tak jsme tu. Ráda jsem tě poznala. Dostaneš se už dál, že?" usmála se Tonksová.
Victorie kývla a usmála se na svou sestřenici.
"Ahoj," řekla nejistě a prošla výlohou.


Hudba z filmů Tima Burtona

13. října 2012 v 15:12 | Ametten |  Filmy Tima Burtona
Tak, rozhodla jsem se sem dát hudbu z mých oblíbených filmů Tima Burtona.
Taky ssem dám moji oblíbenou scénu z Harryho Pottera 7, part 2.
Určitě si poslechněte, je to opravdu krása a hladí to srdce.
Mrtvá nevěsta:

Sweeney Todd - Pirelli´s Elixire:

Harry Potter 7, part 2

Sweeney Todd - My friends: