Září 2012

Část druhá - Nevillova láska

15. září 2012 v 17:51 | Ametten |  Povídky na Přání
Pro Jabig ... :)

Poté, co je Lenka načapala otrávení, mokří a hlavně nazlobení na Lenku. Věděli, že to nebyla její chyba, ale přesto. Byl čas na oběd a oni šli ke Třem košťatům.
Dali si pečené brambory a kuře.
"Moc se omlouvám," řekla nakonec Lenka. "Už musím jít domů, taťka už čeká."
"Nic se nestalo," usmála se vlídně Marry.
Lenka odešla a oni dojedli oběd.
"Kam půjdeme?" zeptala se a vstala.
"Co kdybys ještě jednou uklouzla?" řekl pobaveně Neville a koukl na ni. Šli na velkou louku, na které byli dopoledne a lehli si do trávy, vedle sebe. Chytli se za ruce a koukali na čisté, modré nebe.
Nepůjdeme se vykoupat do potoku? Ale tam, kde je hlubší," navrhl Neville a otočil se na bok na Marry.
"Ale nemám plavky," řekla a pohlédla na něj.
"Myslíš, že mi to vadí?" zeptal se a začal ji líbat. Dal ji ruku okolo pasu a přitáhl ji k sobě. Lehla si na něj a chytla ho za ramena.
Neville se lehce převalil , takže teď byla Marry pod ním. Jednou rukou, ji hladil po vlasech a druhou přejížděl po bříšku. Rozepnul ji knoflíky džínsů a jemně ji je stáhl. No výborně, má kalhotky s žabkami, pomyslel si.
Ona mu stáhla košili, tílko a hladila jeho vypracovanou hruď.
"Ehm, ehm," zahalekal známý hlas.
"Deane?" vykulil oči Neville a přikryl svou košilí, Marry tam, kde byla svléklá.
Marry vykulila oči ještě více. Dean držel okolo pasu Lenku a ta už byla jen v kalhotách a podprsence.
"Ehm, já jen -."
"Lenko? Říkala si, že už musíš domů a zatím si tady polonahá s Deanem!" řekla Marry a naprosto zapomněla, že je polonahá také.
"Tak mi jdeme jinam," řekl nejistě Dean a pokračoval dál na louku i s Lenkou, až se jim ztratili z dohledu.
"Jdeme se radši vykoupat," řekla Marry, oblékla si džínsy a vydala se k potoku.
Neville si tílko ani košili nevzal a doběhl Marry. Došli k části potoka, která byla o dost hluší a dalo se v něm krásně plavat. Marry si svlékla kalhoty, košili a tričko. Byla jen ve spodním prádle, ale najednou se Neville zarazil. Sám už byl jenom v trenýrkách.
"Pšššt," řekl tiše a zaposlouchal se. Pak to uslyšela i Marry. Hlasy, spousty hlasů.
"To ne, letní sběr durmanu," zaskuhral a začal se rychle oblékat. Marry to po něm hned zopakovala, vzala ho za ruku a oni rychle utíkal pryč od hlasu.
Sedli si na starý pařez a Marry, začala křičet.
"Proč nám štěstí nepřeje? To je snad nějaká kletba!" nadávala a chodila sem a tam. Kopla do prašné cesty a začala chodit dál.
"Kopni do toho prachu ještě jednou prosím," řekl Neville a koukal, kam prach dopadne. Nějaký, jako by zůstal ve vzduchu.
Chvilku ještě zůstával poklidně sedět na pak najednou vyskočil do vzduchu a hmátl po něčem, co si myslel, že tam je.
Nejednou se před nimi objevil Harry a Draco. Draco si rychle vytáhl ruku z kalhot a na jeho bledé tváři, se objevili červené flíčky, jak se červenal. Neville v ruce držel neviditelný plášť a koukal na ně, jako kdyby byli mimozemšťané.
"Co tady děláte?" zeptal se Neville a koukal na červenajících muže.
"Nic - jenom, je to náš koníček," zahuhlal Draco a koukal na Nevilla.
"Jistě, někdo sbírá Durman po nocích a někdo zase kouká, jak si to chtěj užít jiný. Jo a Draco, tu ruku bych si umyl a určitě bych to doporučil i Harrymu," řekl Neville a sedl si i s neviditelným pláštěm na pařez.
"Harry od tebe, bych to nečekal a od tebe Draco sice jo, ale -," nedokončil větu a koukl na vyjevenou Marry.
"Draco? Říkal si, že už to neuděláš, po tom co jsem tě načapala s -," také nedokončila větu a koukla na Draca.
"S kým?" zeptal se Neville a koukl vyjeveně na Marry.
"S Deanem a s Crabbem," řekla potichu a koukla na Nevilla, který strašně zezelenal.
"S Crabbem? Že se mi to jen zdá?"
"Tak mi půjdeme," řekl tichounce Harry a natáhl ruku pro plášť, který držel Neville.
"Ne, abyste ještě někoho špehovali? Ne, jděte," řekl Neville.
Draco a Neville odešli a Neville se podíval na Marry.
"Co kdyby jsme ten plášť využili?" zeptal se.
O půl hodiny později, vylezli z pod neviditelného pláště, celí zpocení a udýchaní. Marry zalezla pod plášť a Nevillovi koukala hlava. Neville se otočil na břicho a počkal, co Marry umí Najednou se rozvzdychal.
" Ještě, ještě. Poškrábej mě ještě víš."
"To už bych tě škrábala na krku miláčku," řekl Marry a koukla, jak si to Neville užívá. Seděla mu na zádech a svými dlouhými nehty, ho škrábala.
"Marry, ty jsi andílek."
Za stromem, byli dvě postavy.
"Nemáš ještě kapku mnoholičného lektvaru?" zeptala se Lenka a sundávala si chlapecké kalhoty.
"Nemám," řekl Dean a koukl na malou lahvičku.
"Víc Harryho vlasů nemám a ty Dracovi, jsem sehnal náhodou.

Část první - Nevillova láska

15. září 2012 v 14:59 | Ametten |  Povídky na Přání
Povídka pro Jabig ... :)

Šestnáctiletý chlapec kráčel po lesní cestě a koukal před sebe. Došel na malou mýtinu, na které se rozhlédl a koukl na malou žlutou rostlinu. Usmál se, sebral ji a dal ji do koženého pytlíčku.
"Durman," mumlal a vracel se zpět po cestě. Byla krásná, jasná půlnoc a on si ještě chvilku vychutnával večerní vzduch. Došel k domu a otevřel potichu dveře. Zavřel je a vyšel po schodech do svého pokoje, zavřel dveře a opatrně položil pytlíček s rostlinkou na velký, bukový stůl. Opatrně rostlinku vyndal a položil na sušící plech. Převlékl se do toho v čem spal a zavřel oči. Okamžitě usnul.
"Neville? Broučku, vstávej," probudila Nevilla Longbotoma jeho babička.
Neville se otočil v posteli směrem ke dveřím, ve kterých stále babička.
"Výborné probuzení, uvidět toho tvého supa hned po ránu," zaskuhral a opět se otočil směrem ke stěně.
"Ale prosím tě," řekla babička a otočila se na podpatku. " Máme toasty s dýňovou paštičkou."
Neville vyskočil z postele, jako by ho kousl zahradní trpaslík do palce u nohy.
"Cože?" vykřikl a odstrčil babičku ke dveřím, když se řítil z pokoje do jídelny.
"No né," zaševelil, sedl si a nacpal si plnou pusu toastů s dýňovou paštičkou.
Babička zatím sešla ze schodů a stoupla si naproti němu.
"A do Prasinek, přijede Marry Greenová. Po snídani, by jsme se tam mohli přemístit," řekla ledabyle a koukla na svého rozzářeného vnuka.
"Jo!" vykřikl Neville, vyskočil a chytil se babiččina předloktí.
"Jistě bude okouzlena, když tě uvidí v trenkách a pomačkaném tílku," potlačovala smích babička.
"Ach, jistě," řekl a vyskočil se obléknout a umýt. Umyl se a vzal si čisté, bílé, upnuté tílko na něj rozepnutou košili a modré džíny.
Seběhl dolů do obývacího pokoje, kde už čekala babička, ve svém klobouku s vycpaným supem.
"Babi," protočil oči Neville, chytil se jejího předloktí a s tichým žuchnutím se přemístili.
Objevili se za malým doškovým domem v Prasinkách.
"Přijdu pro tebe v deset hodin, buď tady," usmála se a přemístila se.
Neville se vydal po cestě a rozhodl se počkat na svojí spolužačku Marry Greenovou v Medovém ráji. Zatímco šel do obchůdku, potkal svého kamaráda Deana Thomase.
"Čau Neville. Jak se vede?" optal se ho Dean.
"Ale dobře. Jdu do medového ráje za Marry Greenovou, nechceš jít taky?" optal se ho Neville.
"Jo takhle. Naše hvězda z Havraspáru, no to ne. Já nebudu rušit," škádlil ho Dean.
Neville se jenom přátelsky zamračil a mávl na pozdrav Deanovi, který se křenil a zacházel do hospody U Tří košťat.
Neville pokračoval do Medového ráje, objednal si dvě dýňové paštičky a sednul si k malému stolku v obchodě. Věděl, že když půjde Marry do Prasinek, nejdříve přijde sem. Marry měla Černé, vlnité vlasy a jasné, modré oči. I když milovala sladké, postavu, by ji mohli všechny závidět.
Koukal ke dveřím a jedl dýňovou paštičku. Když Marry vstoupila do Medového ráje, ihned vyskočil a šel ji přivítat. Marry se mu vždycky líbila, ale nikdy nesebral tolik odvahy, aby jí to řekl. Marry mu zamávala a dívka vedle ní také. Neville zaskuhral. Lenka Láskorádová, ta mu tady nechyběla.
Marry si něco objednala a šla i s Lenkou sednout tam, kde seděl on.
"Ahoj," pozdravila Marry a sedla si vedle něho.
"Zdravím," zaševelila Lenka a sedla si naproti nim.
"Ahoj," rozzářil se Neville a koukl na Marryino lízátko.
"Jak se máš? Vidím, že máš kolem hlavy láskopudy," pronesla Lenka naprosto normálním hlasem a upíjela svoji dýňovou šťávu.
"Cože to?" zeptal se Neville a koukal na Lenku.
"Ale nic," řekla a mrkla na něj a na Marry.
"Půjčíš mi Jinotaj, Lenko?" zeptala se Marry a ukázala na Lenčin časopis.
"Ale jistě," řekla a podala jí ho.
"Tak, co tady děláte?" zeptal se Neville.
"Ale, jen jsme se přišli podívat do Prasinek a kouknout, jestli uvidíme nějaké kamarády ze školy," odvětila Marry. Marry vypadala, že čte, ale přitom po očku koukala na Nevilla. Líbil se jí čím dál tím více, ale věděla to jenom Lenka.
"Potkali jsme Deana Thomase, jak šel k Třem košťatům. Jdu se za ním podívat," řekla Lenka a odsunula židličku. Neville se tvářil, že mu to strašně vadí, ale uvnitř sebe jásal radostí.
Lenka odešla a oni si ještě chvilku povídali o všem možném.
"Nepůjdeme se projít? Třeba k Šedému potoku," zeptala se Marry a koukla na Nevilla.
"Jasně," řekl a vstal od stolu.
Byl teplý až horký letní den a oni došli k potůčku. Sedli si na velký, placatý kámen a koukali na velkou borovici.
"Máš holku?" zeptala se bez okolků Marry.
"Ne čekám na tu nejlepší. Půjdeme přejít potok?" zeptal se a vstal, aby pomohl Marry dolů.
Došli k potoku a Neville chytil Marry za ruku.
"Pozor, je to kluzké. Ty kameny nejsou, jak vypadají," řekl a vychutnával si její teplý dotek.
"Ale prosím tě," usmála se Marry šlápla na kámen, kde byl před chvílí Neville. Uklouzla, ale Neville ji chytil, ale skončil zády v potoce a Marry na něm. Obtékal je chladivý, zurčivý potok a koukali si do očí.
Najednou ho Marry políbila. Její měkké, růžové rty se dotli těch jeho.
Líbali se dlouho. Neville položil hlavu na plochý kámen a chytl Marry kolem pasu. Ona ho chytla za lemy rozepnuté košile a položila se na něj.
Vstali, ale jejich rty se stále dotýkaly. Neville vzal Marry do náruče a zanesl ji na krásnou louku, kde ji položil na zeleňoučkou trávu a začal ji rozepínat její košili.
"Asi jdu nevhod, že? Já říkala, že máš kolem hlavy láskopudy," řekla postava s jasně plavými vlasy, která se k nim blížila.

Mrtvá Nevěsta ♥

10. září 2012 v 20:24 | Ametten |  Filmy Tima Burtona
Hudba je krásná ♥ Já ji miluju .. :) Danny Elfman je nejlepší skladatel ... ♥


Spřátelení blogu ♥

10. září 2012 v 19:58 | Ametten
Chceš se spřátelit s tímto blogem? Stačí se zapsat k tomuto článku.

Tak ocením, když se jednou za čas "Juknete",
a sem a tam mi nějaký ten článek okomentujete :)
Chceš spřátelit ? Do komentářů stačí napsat:
• Přezdívka
• Blog
• Zaměření blogu
Doufám, že se Vám můj blog líbí a že tu budu mít tu nejlepší pozitivní ohlasy :)
Ametten


8. Hříchy a Odplata - Velká zkouška

3. září 2012 v 19:15 | Ametten |  ŽvBVL - stará verze!!!



Když Victorie opustila ošetřovnu, pořád měla obvaz, jako indiánskou čelenku na hlavě. Naštěstí ji ho madame
Pomfreyová nenatřela tou hnusnou, smradlavou mastí.
Victorie si nic z toho večera nepamatovala, jen měla matné vzpomínky na koně. Naštěstí nezapomněla odraz jejich rodičů v tom velkém zrcadle. Nastalo zkouškové období a velké nesnáze. Victorie slibně splnila zkoušku z lektvarů, přeměn i dějin.
"Slečna Lestrangeová," zavolal maličký profesor Kratiknot na Victorii, která seděla na zemi před jeho učebnou. Vstala a zašla do učebny.
"Tak slečno, vytáhněte si hůlku a prosím, ať mi tenhle ananas krásně zastepuje," řekl profesor a usadil se na velkou hromadu knih.
Victorie vytáhla svou ebenovou hůlku, pevně ji uchopila a pohlédla na ananas.
"Porturiss," ladně vyslovila a namířila hůlkou na ananas, který začal poskakovat.
"Výborně," zatleskl profesor. "A teď protikouzlo."
"Leportiriss," řekla a ananas se svalil na stůl.
"Dobře, dobře,"zaskřehotal a napsal si něco do notesu. "Můžete jít a zavolejte Gregoryho Goyla.
Victorie zavolala Goyla a šla na poslední zkoušku z Dějin čar a kouzel. Sedla si do lavice a psala a psala. Dopsala poslední odpověď a došla k profesoru Binnsovi, který usnul ve své židli. Položila mu papír na stůl a na jeho stole jí zaujala velké tlustá kniha. Rozhlédla se a vzala si knihu do své lavice. Věděla, že nikdo hodně dlouho do učebny nepřijde. Na přední straně knihy bylo napsáno: Velké příšery a jak na ně.
Otevřela knihu a začetla se. Četla hodinu možná víc, ale pak narazila na něco, co ji zaujalo.

Velké příšery reagují na hluk. Mají sice dobrý zrak a čich, ale jedinou vaší možnosti, jak se vypořádat s příšerou z rodu savců, je pustit ji nějaký jiný zdroj hluku, než jste vy. Velké příšery mají ve zvyku usnout při libé a krásné hudbě, jiné by vás za to roztrhali na kusy.

Odložila knihu. Toho trojhlavého psa, kterého viděli, by mohla uspat a možná by pro Zmijozelskou kolej vyhrála nějaké body. Možná, to byl nějaký úkol a kdo ho splní, dostane odměnu. Ta myšlenka, že napraví svých dvacet bodů, které jí odečetla profesorka McGonagallová na astronomické věži, byla krásná. Vrátila knihu na stůl pana profesora Binnse a utíkala směrem do třetího patra tam, kde si myslela, že za dveřmi číhal pes.
Opatrně otevřela dveře a koukla na psa, který pokojně chrupkal na zemi. Velké provazce slin mu trčely z tlamy jako stalaktity. Opatrně se rozhlédla a uviděla velkou zlatou harfu, která sama hrála libé tóny. Rozhlédla se, ale nikde nic neviděla, jen pod tlapou psa byly padací dveře. Co je to za úkoly, pomyslela si a odstrčila tlapu psa. Otevřela je a koukla do hlubokého tunelu pod ní. Zavrtěla nesouhlasně hlavou, vlezla dovnitř a padala a padala do prázdna. Dopadla do něčeho měkkého a příjemného. Bylo tam tmavé světlo a tak se rozhlédla. To do čeho dopadla, nebyla to deka, jak si původně myslela, ale velká rostlina, která chňapala po jejích končetinách. Kotníky už měla pevně ovinuté a rostlina se snažila dostat k jejím rukám.
V tom vedle ní dopadli další tři těla. Koukla na ně a viděla, že je to Harry, Ron a Hermiona.
"Co tady děláš?" zakřičel Ron.
"Co tady děláš ty? Ty body mi nevyfouknete," řekla a snažila se vymotat z úponků rostliny
"Jaké body?" zeptal se Harry, ale jeho ruce i nohy taky pevně ovinula rostlina.
"Hermiono, dusím se," zaskřehotal Ron.
"Je to Ďáblovo osidlo, možná si vzpomenu jak ho zabít," řekl Hermiono, která jako jediná unikla před osidlem. Obličej se jí rozzářil, vytáhla hůlku, něco zamumlala a ze špičky její hůlky vyšlehly malé, ale zařivé, blankytně modré plamínky. Osidlo je pustilo a stáhlo se do kouta. Ron, Harry a Victorie vstali a šli dál chodbou.
"Ty asi nevíš, o co tu jde, že ne?" zeptal se zpocený Ron Vici. Zavrtěla hlavou, ale mračila se.
"Já myslela, že je to jako soutěž o body. Já chci, aby Zmijozel vyhrál," řekla přísně a pokračovala s nimi dál chodbou.
"Ne, není to o body," řekl Harry a dál vysvětloval případ Kamene Mudrců.
"Neslyšíte něco?" zeptal se Ron a koukl na dveře, které se rýsovaly před nimi.
Došli do zářivě osvětlené chodby, kde poletovaly stovky malých třpytivých ptáčků.
"To je krása," vyhrkla Hermiona a koukala na ptáčky. "Jací to jsou ptáci?"
"To nejsou ptáci. To jsou klíče," odpověděla Victorie a koukla na dvě košťata, položená uprostřed místnosti.
"Musíme si klíč k tamtěm dveřím," ukázala na velké, staré dveře. "Chytit."
"Ale jsou tu stovky klíčů. Jaký je ten pravý?" zeptal se Harry a koukl na všechny tři.
"No dveře jsou staré, tak nějaký starodávný klíč," odpověděl Ron a hledal daný klíč mezi stovkami jiných.
"Tamhle je!" ukázala na jeden Victorie.
"Vici? Umíš létat dobře na koštěti?" zeptal se Harry, ale nespouštěl oči z klíče.
"Neříkej mi Vici a ano, umím," řekl a rovnou nasedla na koště a vznesla se.
Harry byl těsně za ní a už oba pronásledovali klíč.
"Obleť ho," zakřičel Harry. Victorie poslechla a obletěla ho a oba se teď střemhlav vrhli na klíč. Victorie zkřížila klíči s poraněným křídlem cestu a Harry ho chytil. Rychle se vrhli dolu, slezli z košťat a vrhli se ke dveřím. Harry je rychle otevřel a zabouchl je.
Objevili se v místnosti, která jim spíš připomínala školní pozemky. Celá místnost měla podlahu z nakypřené hlíny a sem a tam rostla i tráva. Uprostřed místnosti byla bedna. Došli k bedně a koukli se dovnitř. Bylo v něm malé, chundelaté zvířátko podobné krtkovi a list pergamenu.
Na pergamenu stálo:

Tři zlaté mince a můžeš jíti dál.
Dej však pozor.
V zemi černé, vše se může skrývat,
peníze a sláva to je jed.
Řeknu ti naposled,
Chceš jíti dál?

Victorie koukla na zvířátko a otočila se k Harrymu, Ronovi a Hermioně.
"Tohle," ukázala na zvíře v krabici. "Je hrabák. Musíme ho pustit a on nám vyhrabe tři čtyři mince, pro každého. Běžte ke dveřím a já vám ty mince hodím."
Tři kamarádi kývli a přešli opatrně ke dveřím. Dveře měly u kliky malý otvor, který byl veliký přesně, aby se jím prošel Galeon.
Victorie opatrně vyňala hrabáka z krabice a položila ho na hlínu. Ten okamžitě začal hrabat a na několik minut zmizel v zemi. Když se opět objevil, držel v podlouhlé tlamičce jednu minci. Victorie si ji od něj vzala, hodila ji Harrymu a pustila hrabáka do dalšího hledání. Poté hrabák vytáhl další dvě mince bez problému.
Pustila ho na další minci a hrabák ji vytáhl. Vzala ji do ruky a otáčela ji.
"Vici, pojď," zakřičela Hermiona, ale Victorie ji nevnímala. Když otočila minci, uviděla v jedné vteřině to nejhorší, co ji mohlo potkat. Obraz mince se ji roztáhl do celého zorného pole. Viděla svoji matku, jak padá na zem mrtvá a otec hned za ní. Viděla Draca, jak leží zkrvavený na zemi a vedle něj i tetička Sissy a strýček Lucius. Citíla, jak se to všechno přenáší i dál a chce polapit i mysl jiných v této místnosti.
"Běžte," zařvala a svíjela se bolestí. Mezi třemi kamarády a Victorií se objevil velký závoj, který rozděloval místnost na dvě půlky.
"Běžte," zachrčela znovu. Harry, Ron i Hermiona poslechli, vhodili mince do otvoru a prošli dveřmi.
Victorie byla mučena, mučena až brečela. Z mince, se teď na ní koukala postava, kterou viděla u mrtvého jednorožce. Postava vytáhla hůlku, vyhrnula si rukávy a namířila ji na Victorii.
"Crucio," zašeptala postava.
Victorie se otřásala. Byla to bolest, jakou nikdy nezažila. Pokusila se před postavou vstát, ale upadla na zem a pustila minci, která se dokutálela k hrabákovi. Na straně, na kterou dopadla se, na svět culil ďábel. Hrabák vzal minci do tlamičky a začla hrabat hluboko do země.
"Hříchy tvých rodičů, největší strach," pronesla skoro neslyšně postava a zmizela. Victorie ležela a koukala na svou dlaň, kde bylo vyřezáno: Hříchy a odplata.

Probudila se na ošetřovně. Zase měla obvaz na hlavě ovázaný jako indiánskou čelenku, ale tentokrát ho neměla natřený smradlavou mastí.
Nad ní se skláněl Draco a na tváři měl nespokojený výraz.
"Ahoj Vici," řekl opatrně a usmál se.
"Kolikrát jsem ti říkala, že mi nemáš říkat Vici," řekla pomalu.
"Jsi v pořádku," vyhrkl Draco a rozzářil se. Pokusila se o úsměv, ale nějak se jí nepovedl.
"Byli tu i matka a otec. Táta zuřil, že se ti něco takového stalo," pomalu řekl Draco a pohlédl na spícího, černovlasého chlapce, který ležel na opačné straně místnosti.
"Co se mi stalo?" zeptala se nejistě a koukla na postel zahalenou sladkostmi a přáními na uzdravení.
"Všechno jsme se to dozvěděli od Brumbála. Prý jsi vzala minci, která byla očarovaná, jeho kletbou a ještě kletbou profesorky McGonagallové. Myslím, Satanská kletba. Prý to je kletba, která ti vybaví nejhorší vzpomínky a to, čeho se nejvíce bojíš a zanechá následky," domluvil a podíval se na její zavázanou ruku.
"Jak dlouho jsem tu?" zeptala se a pomalu si začala rozvazovat obvaz na ruce.
"Tři dny a Potter," pohodil hlavou k ležícímu chlapci. "Se ještě neprobudil."
Victorie si pomalu rozvázala ruku a uviděla na své dlani, krvavou jizvu. Jizva, byla vyčištěná, ale pořád si zachovala vzhled čerstvé rány. Na bílé dlani, jasně zářila slova: Hříchy a odplata.
Rychle si zavázala ruku a koukla na madame Pomfreyovou, která rychle kráčela k nim.
"Pane Malfoy? Už Půjdete? Pacientka potřebuje odpočinek."
"Ano, madame," zachrčel a usmál se na Vici. "Já zase přijdu."
Sotva co Draco odešel, Victorie znova usnula a probudila se až těsně před slavností. Harry právě odcházel a k ní se vrhla mademe. Sundala jí obvaz, pomohla ji do hábitu, ale obvaz, který měla na ruce, nechala být.
Victorie došla do velké síně úplně sama. Sedla si vedle Draca a koukla na překrásnou, zmijozelskou výzdobu. Za čestným stolem byl velký had a všude byly vyvěšené zeleno-bílé vlajky.
"Tak, další rok za námi," pronesl Brumbál a Victorie přestala vnímat, co říká. Přemýšlela, jestli události, které se stali neovlivní výhru Zmijozelu.
"Pokud vím, teď je načase udělit školní pohár, a s body se to má následovně: na čtvrtém místě je Nebelvír se třemi sty dvanácti body; třetí je Mrzimor s třemi sty padesáti dvěma; Havraspár má čtyři sta dvacet šest bodů, a Zmijozel čtyři sta sedmdesát dva."
Od Zmijozelského stolu, se ozval pokřik. Draco tloukl číší do stolu a všichni tleskali, radovali se a jen Nebelvír byl zachmuřený. Brumbál začal gratulovat Zijozelu ale najednou změnil notu a přiděloval body pro Nebelvír. Přidělil padesát Hermioně, padesát Ronovi a šedesát Harrymu.
Teď na tom byl Nebelvír a Zmijozel stejně.
"A dále musím pamatovat ještě na jednu malou osůbku. Stojí hodně námahy, obětovat se za přátele, ale ještě těžší je obětovat se za nepřátele. Vydržet bolest, aby někdo jiný mohl dokonat dílo. Proto přiděluju padesát bodů slečně Lestrangeové, přesně za tyto vlastnosti. Letošním vítězem školního poháru se stává -," udělal naprosto zbytečnou napínavou chvilku. "Zmijozel!"
Zmijozel začal jásat a všichni poplácávali Victorii po zádech a vřískali její jméno.
Poté byla veliká hostina a nikdo se neradoval jak Zmijozel.
Druhého dne vyhlásili výsledky zkoušek a Victorie byla druhá nejlepší z ročníku, hned po Hermioně Grangerové. Poté už si zabalili věci, vyprázdnili skříně a pomalu se začali loučit s Bradavicemi.
Ve vlaku všichni se Zmijozelu chválili Victorii, které se to docela líbilo. Vlak dojel na nádraží a všichni se začali hrnout ke svým rodičům. Victorie se vrhla do náruče k tetičce Sissy a pak ke strýčkovi Luciusovi.
"Tyhle prázdniny," prohlásil Lucius. "Se budete mít jak královna s králem."
Victorie se usmála a šla s Dracem domů. Konečně, domů.



A Very Potter Musical ♥

3. září 2012 v 13:37 | Ametten
Tenhle muzikál, jsem poprvé viděla a moc jsem se nasmála. Dokonalá muzika, dokonalé ztvárnění a dokonalí a skvěle obsazení herci. Tady jsou první dvě videa.



Překlad ve formě titulků, najdete zde.

7. Hříchy a Odplata - Jednorožec

1. září 2012 v 10:53 | Ametten |  ŽvBVL - stará verze!!!



Poté, co je profesorka McGonagallová poslala do postelí, Victorie ihned usnula. Chtěla zaspat těch hrozných čtyřicet bodů, co jim strhla profesorka, ale zase nemohla závidět Nebelvíru. Sto padesát bodů, to by nasbírala ona v Bradavicích za celý pobyt.
Druhého dne šla Victorie za Dracem a vypadala nešťastně, ale to nebylo nic oproti pocitům Nebelvíru.
Když Harryho potkali na chodbě, Draco se jásavě roztleskal.
"Děkujeme, Pottere, tentokrát jsi nám posloužil," zařval a všichni Zmijozelští se dali do zuřivého potlesku.
Victorie začala tleskat taky, ale pak si uvědomila, co dělá, a přestala. Co se stalo? Proč se najednou raduje z toho, že je Nebelvír poslední?
Odpoledne po vyučování pak trávili ve společenské místnosti.
"Wingardium Leviosa," řekl Draco a Victoriino kotě začalo poletovat po místnosti.
"Draco!" zavrčela Victorie a začala běhat za kotětem. Draco se jen chechtal, ale pak opatrně kotě položil na pohovku. Kotěti se to líbilo, takže jen předlo a koukalo na Draco.
"Dáme souboj, sestřenko?" zeptal se Draco a šel na druhý konec místnosti.
Victorie kývla a přešla na druhou stranu místnosti.
"Tři, dva, jedna … teď," odpočítal Zabini Blaise.
"Relashio."
"Pulírexo."
Z hůlky Victorie vyskočil pár červených jisker proti Dracovi a trefili ho do ramene. Z Dracovi hůlky zas vytryskl růžový proud a trefil ji do hrudi. Victorie začala v ústech cítit nepříjemnou chuť mýdla, která se přeměnila na bublinky a vytékala jí z úst.
"Relashio," zařvala opět a tentokrát velký proud jisker trefil Draca do levého stehna. Zamručel, ale ihned se postavil.
"Lecitiss," křikl, ale těsně minul Victoriinu pravou nohu. Victorie byla zoufalá a tak první kouzlo, na které přišla, bylo dost nemístné.
"Alohomora," zařvala a dveře do dívčích ložnic se otevřely.
Najedenou se všichni rozesmáli. Victorie se sesunula na pohovku, Draco do křesla a všichni se nemohli udržet smíchy. Crabbe a Goyle se váleli na zemi a bylo stěží pochopitelné, že to vůbec pochopili.
Druhého dne u snídaně jim přišel dopis, na kterém stálo:

Svůj trest nastoupíte v jedenáct hodin večer.
Pan Filch na vás bude čekat ve vstupní síni.
Prof. Minerva McGonagallová

"Slečno Lestrangeová?" zavolala profesorka McGonagallová na Victorii a došla k ní ke zmijozelskému stolu. "V deset hodin večer vás vyzvednu před vaší společenskou místností. Čekejte tam na mě."
"A proč?" vyslovila, ale profesorka už byla u nebelvírského stolu a nadávala na dvojčata Weasleyovi.
Celý den plynul jednotvárně, ale v deset hodin vyšla Victorie před zmijozelskou společenskou místnost, kde na ní už čekala profesorka McGonagallová.
"Pojďte se mnou!" nařídila přísně Minerva a vedla ji dlouhou chodbou do prvního patra. Victorie nevěděla, kudy a kam jdou, ale po chvíli došli k velkému chrliči.
"Citronový koláč," prohlásila profesorka. Chrlič se pomalu začal posouvat a za ním se objevily schody.
"Jděte po schodech a slušně zaklepejte," řekla rázně profesorka a koukala, jak Vici vystupuje po schodech. Chrlič se zase zavřel a tak už profesorku neviděla.
Před ní se objevily velké, masivní dveře. Zaklepala a dveře se samy otevřely.
"Dobrý večer slečno," pozdravil vřele Albus Brumbál a zvedl oči od nějakých papírů. Zase měl ten pohled jako při zařazování.
"Dobrý, dobrý," pomalu ze sebe dostala Victorie.
"Posaďte se." Victorie se posadila do jednoho z čalouněných křesel, na které ji ukázal Brumbál a koukla do jeho modrých očí.
"Určitě si říkáte, proč jste tady," mírně řekl Brumbál a koukl na ni. "Musím se vás jen zeptat. Ty dopisy, co vám rodiče posílají z Azkabanu, nezmiňují se o něčem, kdy by se s vámi mohli setkat?
"No, jen tam píší brzy a tak," řekla pomalu.
"Dobře, dobře," odpověděl. "A když půjdete do vstupní síně, vezměte to zkratkou dveřmi vedle obrazu ovčáka. Dobrou noc."
"Vám taky, pane," řekla a vyšla dveřmi. Objevily se schody a kráčela dolů. Vyšla ven a kamenný chrlič se za ní zavřel. Šla chodbou a narazila na obraz ovčáka, který chrápal na ovčím rounu jeho ovce s ním.
Otevřela dveře a vešla do místnosti. Dveře se samy zavřely a ona v prázdné místnosti uviděla velký předmět, který byl překryt tmavou látkou. Koukla na předmět a odsunula látku. Lekla se a rychle odskočila. Poté se uklidnila a strhla látku z předmětu. Bylo to velké zrcadlo, které stálo na velkých nohách s drápy. Na vrchu zrcadla bylo napsáno: Erised stra ehru oyt ube cafru oyt on wohsi.
Victorie koukala na svůj odraz a viděla jen sebe. Kudrnaté vlasy jí spadaly čtyři palce po ramena a její modré oči ve svitu měsíce, který se odrážel v zrcadle, jen zářily. Koukla na sebe a najednou vedle ní kdosi stál. Mladá žena se stejně kudrnatými vlasy a tmavýma, divokýma, ale přátelskýma očima. Byla krásná a v něčem se podobala její tetičce Sissy. Usmála se a její překrásně bílé zuby zářily, jako Victoriiny oči.
Vedle ženy stál muž. Byl vysoký a pohledný a jeho pohled zdobily dlouhé řasy. Měl modré oči, stejně tmavé a hluboké jako měla Victorie. Prameny vlnitých vlasů mu splývaly na ramena a k jeho přátelské a otcovské tváři, přispělo mírné strniště. Měl stejný tvar obličeje, jako měla Victorie a také stejné držení těla, jako měla ona. Žena v zrcadle Victorii prohrábla kudrnaté vlasy a krásně se usmála.
"Tati? Mami?" vyslovila Victorie. Přemáhala nutkání se otočit a uvidět krutou realitu. Však dotek ženy byl opravdový. Byl jemný, teplý a láskyplný.
Oba kývli a položily ruce na její ramena. Pohlédli na sebe a ruce dali k tělu. Usmáli se a pomalu si začali vytahovat rukáv levé ruky. Victorie koukla na jejich čistá, bílá předloktí a rozbrečela se.
Věděla, že žena je její matka Bellatrix Lestrangeová a muž je její otec Rodolphus Lestrange, ale věděla, že oba mají na levých předloktích Znamení zla.
Odtrhla se od zrcadla a koukla na protější konec, kde byly dveře. Naposledy koukla na otce a matku a otevřela dveře, které stály na opačném konci místnosti.
Dveře, jak zjistila, byly za závěsem a tak ho musela odhrnout, aby se dostala ven. Vyšla do vstupní síně a otočila se na závěs, za kterým byly dveře. Chtěla se ještě jednou podívat na svoje rodiče a tak odhrnula závěs, ale dveře za ním už nebyly.
Hodiny na věži odbily jedenáctou a do vstupní síně se nahrnuli Harry, Ron,
Hermiona a v závěsu za nimi Draco. Po chvilce se přišoural Filch a zavedl je k Hagridově boudě.
"Kam jdeme?" zeptal se Filche vystrašený Draco.
"Do lesa," odpověděl prostě Filch a předal je Hagridovi. Victorie ignorovala Dracovu hádku o tom, co se smí a nesmí a vydala se za Hagridem do lesa. Vedl je dlouho bezeslova po pěšince, až na rozcestí.
"Takže, vidíte ty lesklý kapky? To je krev jednorožce. Něco ho to poranilo a my musíme zjistit co. Hermiona, Ron a Tesák půjdou se mnou a Victorie, Harry a Draco sami druhou cestou. Tak, kdyby něco, křičte," řekl pomalu Hagrid a podal Dracovi lucernu,
"Tak jdeme," řekl mírně a otočil se na pěšinu, která vedla vlevo.
Vydali se po pěšince vpravo. Šli asi půl hodiny, hlouběji do lesa a objevovali čím dál větší stříkance od jednorožčí krve. Les byl temný, nebezpečný. Na mýtině uviděli mrtvého jednorožce. Jeho bílá hříva byla slepená od kapek jeho zářivé krve. Najednou se u jednorožce objevila postava a začala chlemtat jeho krev, která mu vytékala z krku. Victorie chtěla ustoupit o krok dál, ale noha se jí zaklesla v kořenu stromu a nemohla se pohnout. Upadla a ležela na zemi s nohou zaklíněnou v kořenech.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁ!" zařval Draco kňučivým tónem a upustil lampu, která dopadla Victorii na hlavu. Začala vidět světélka, která se jí hemžila po celém zorném poli. Ještě než naplno omdlela, slyšela Harryho, jak kňučí bolestí. Harry ji pomáhal dostat nohu z kořene, ale nedařilo se mu to. Potom viděla jen, jak se přihnalo něco velkého s koňskými kopyty. Poté ztratila vědomí, ale měla mlhavé obrázky. Kůň nesoucí ji a Harryho na hřbetě, nějaký jiný mluvící kůň, který nadával tomu prvnímu koni.
"Kámen mudplců? Co to u Mer-" zaskřehotala a plně ztratila vědomí.

Druhého dne se probudila na ošetřovně se strašnou bolestí hlavy. Hlavu kolem dokola měla obvázanou bílým obvazem a na ní nějakou mazlavou tekutinu. Vypadala jako indián s čelenkou, ale ona si připadala jako profesor Quirrell, který nosil zapáchající turban. Když za ní přišel Draco, omluvil se jí a potom ho madame Pomfreyová vyhnala. Victorie usnula a spala do dalšího dne.