Srpen 2012

Povídky a Příběhy na Přání

31. srpna 2012 v 20:10 | Ametten |  Povídky na Přání
Tak trošičku se nudím a tak vyhlašuji rubriku, Povídky na Přání. Napište jakou chcete udělat povídku v oboru HP ...
Postavy ...
Příběh ...
Happyend ... (ano nebo ne)
Brutální, polívčička a nebo horror ?
Piště a já se pokusím ztvárnit váš námět. ;)
(Nepíšu nic o Dracovi a Hermioně) :)

6. Hříchy a Odplata - Trest a Drak

28. srpna 2012 v 11:43 | Ametten |  ŽvBVL - stará verze!!!



Victorie přijela do Bradavic a její život plynul dál stejným tempem. Když jednou šli i s Dracem do knihovny, potkali Nevilla Longbottoma. Draco, který se naučil nové kouzlo, vytáhl hůlku a křikl Lecitiss. Nevillovi se okamžitě přitiskly nohy k sobě a nemohl je odtrhnout.
"Potřeboval jsem si to na někom vyzkoušet," řekl jen Draco a vešel do knihovny.
"Počkej pokusím se to spravit," řekla Victorie a vyhrkla protikouzlo. Nevillovi se nohy neodtrhly, jenom mu naskákaly velké červené fleky na obličeji. Neville se jen smutně zatvářil a začal skákat směrem k nebelvírské věži. Victorie ho podepřela a doprovodila k podobizně Buclaté dámy.
"Prasečí rypák," vyhrkl Neville a vlezl do otvoru. Victorie zahlédla Hermionu, jak Nevillovi ihned rozdělila nohy kouzlem. Hermiona přišla a opatrně vtáhla Victorii dovnitř.
"Děkuji. To Malfoy," vyhrkl Neville a pokusil se usmát na Victorii.
" … Moudrý klobouk tě přece poslal do Nebelvíru, že? A kde je Malfoy? V prašivém Zmijozelu," řekl Nevillovi Ron, který si Victorie nevšiml. Victorie vzdychla a šla k otvoru, kde prolezla ven z nebelvírské místnosti.
"Promiň," zahalekal Ron a zrudnul jako rajče. Victorie se jen usmála a vytáhla z kapsy čokoládovou žabku, kterou hodila Nevillovi.
"To máš za Draca," zamračila se na Rona a chystala se k odchodu.
"Počkej. Nevíš něco o Nicolasi Flamelovi?" zeptal se Harry Victorie.
Zamyslela se a vzala si od Nevilla kartu od čokoládové žabky. Podívala se na ni a vítězoslavně se usmála. Hodila ji Harrymu a vlezla do otvoru.
"Přečti si to," řekla a vyšla ven.
Harry četl a pak si vzpoměl.
"Albus Brumbál, to je moje první karta," řekl a koukl se na Hermionu a Rona.
"No a co?" řekl Ron.
Harry vzdychl a vduchu děkoval Victorii.
"Profesor Brumbál obzvlášť proslul svým vítězstvím nad zlým černokněžníkem Grindelwaldem v roce 1945, objevem dvanácti způsobů použití dračí krve a pracemi o alchymii, jež napsal spolu se svým společníkem Nicolasem Flamelem!"
Ron a Hermiona se usmáli a koukli k otvoru, kde zmizela Victorie.
Po tomto krátkém rozhovoru se Victorie Harrymu vyhýbala, ale jak se blížilo utkání Nebelvír - Mrzimor, šlo to celkem těžce.
Na famfrpálovém hřišti, když už byli hráči ve vzduchu se Victorie prodírala za Dracem, který šel záměrně tam, kde seděli Hermiona a Ron.
Draco záměrně šťouchl do Rona, který se předklonil dopředu. Potom se začali hádat a Victorie začala tahat Draca ke zmijozelské tribuně.
Zápas po chvíli zkončil provoláním Leeho Jordena, "Vyhrává Mrzimor!"

Toho večera Victorie ulehla a přemýšlela. Ze začátku, ji připadal Harry Potter odporný. Myslela si, že to on dostal jejíjo otce a matku do Azkabanu. S Nevillem to dopadlo jako s Harrym. Myslela, že jeho rodiče, které umučila Bellatrix, se nějak provinili, ale zjistila, že to tak není a že je Neville docela hodný. Nesmí se přátelit s nebelvírskými moc. Draco by o tom napsal dlouhý dopis tetičce strýčkovi. Když tenkrát společně uviděli toho velkého, trojhlavého psa, všichni se rozutekli do svým společenských místností a víc se o tom nebavili. Ve své koleji byla i s Dracem oblíbená, ale ona chtěla něco víc. Chtěla opravdové kamarádství. Všichni si mysleli, že bude jako Bellatrix, ale ona byla spíš po Rodolphusovi. Nikdo nevěděl, že se dal k Voldemortovi jen kvůli Belle. Její otec byl citlivý a neměl moc rád, když o něm někdo mluvil jako o "vrahovi". Otce si nepamatovala, ale cítila to a i přes veškeré hučení do hlavy od strýce a tety o mudlech a mudlovských šmejdech, si uchovala v srdci cit. Všichni čekali, že bude krutá a zlá jako matka, ale byla jiná. Jiná.

Druhého dne u snídaně Victorie seděla s Dracem u zmijozelského stolu. Když dojedli, vstali a Drco zamířil k nebelvírským.
"... Hermiono, kolikrát uvidíme jak se líhne drak!" řekl polohlasem Ron.
"Pšššt," zašeptal Harry a koukl na Draca s Victorií, kteří chvilku poslouchali. Poté šli na hodinu přeměňování, na které jim profesorka McGonagallová ukázala přeměnu hrnku na skleničku. Poté si Malfoy odtáhl Victorii stranou do chodby.
"Slyšelas to? Ten přiblbý obr má asi draka," vyhrkl Draco a táhl Victorii k velké bráně.
"Jak to víš? Třeba si dělali legraci," odvětila Victorie, ale Draco byl silnější než ona a tak ji táhl dál. Pomalu se připlížili k Hagridově boudě a oba koukali mezi škvírami žaluzií. Viděli malého draka, který byl ještě napůl ve vejci. Poté se vyhrabal ze skořápek a ukázal Hagridovi zuby. Ron se na něco ptal, ale Victorie i s Dracem viděli jak Hagrid zbledl a vrhl se k oknu. Victorie smykem běžela zpátky k hradu a Draco těsně za ní.
V příštím týdnu se Victorie vypařila vždy, když na chodbě zahlédla Harry, Rona nebo Hermionu, ale Draco se pyšně natřásal a posílal jim nelibé úsměvy.
Za několik dní Draco vytáhl Victorii na ošetřovnu za Ronem, kterého zřejmě pokousal drak, jak si domysleli. Draco se chvíli Ronovi vysmíval a pak si o něj vzal knihu, která ležela na stole.
"Co tu děláte?" křikla na ně madame Pomfreyová, které přinášela Ronovi obklad.
"Jen jsem si půjčoval knížku," protáhl Draco a i s Victorií odešel.
Ve zmijozelské společenské místnosti otevřel Draco knihu, ze které vypadl dopis.
"Copak to tu máme?" řekl Draco a začal nahlas číst dopis. Ve společenské místnosti nikdo nebyl a tak četl dosti nahlas.

Milý Rone,
Jak se máš? Toho draka si vezmu, ale bude težší ho dostat z Bradavic. Přinesou ho moji přátelé. Mohl bys toho draka dostat v sobotu na nejvyšší věž? Setkám se tam s vámi.
Zdravý Tvůj
Charlie

Draco se uchechtl a podíval se na Victorii.
"Dneska nechoď spát sestřenko, budeme mít práci," zachechtal se Draco a odešel i s knihou. Victorie protočila oči a přemýšlela, jak tohle dopadne.

Pár minut před půlnocí čekali Draco i s Vici na schodišti do nejvyšší věže. Schovávali se za brněním, ale v tom se brnění, které stálo na principu dobrého slova, zřítilo. Pár chvilek na to se před nimi objevila hrozivě vypadající profesorka McGonagallová.
"Co to tady děláte? Za potulování do věže kam se nesmí vás čeká školní trest," křikla, vytáhla hůlku a dala brnění do pořádku pouhým mávnutím.
"Za každého se Zmijozelu odečte dvacet bodů. Je půlnoc, jak jste se mohli opovážit -"
"Ale paní profesorko, Harry Potter je na cestě sem a má s sebou draka," zahuhlal Draco.
"U Merlinových chlupů na nohou, co to tady vykládáte za nesmysly?"
"Ale paní profesorko-" vyhrkla Victorie, která se krčila za svým bratrancem.
"A o vás slečno Lestrangeová, jsem měla jiné mínění," zamračila se na ni profesorka.
"Půjdete se mnou," řekla přísně a postrčila před sebe Draca i Victorii.
Došli k jejímu kabinetu a profesorka je posadila do křesel. Otevřela pusu, aby spustila přednášku, ale v tom někdo zaklepal na dveře.
"Dále."
"Dobrý večer, paní profesorko. Chytl jsem tady tři študenty, kteří nebyli v posteli," řekl Filch, školník Bradavic.
Profesorka vzdychla a vykouzlila další tři křesla, která se objevila vedle křesel, na kterých seděli Draco a Victorie.
"Od žádného z vás bych toto nikdy nečekala. Za jedinou noc bylo pět lidí v astronomické věži. Je jedna hodina po půlnoci. Vysvětlete mi to!" řekl přísně profesorka McGonagallová.
"Nic mi nemusíte vysvětlovat. Napovídali jste Dracovi Malfoyovi a Victorii Lestrangeové, báchorku o drakovi, protože jste je chtěli dostat z postele a přivést je do maléru. O vás slečno Grangerová, sem měla jiné mínění a o vás pane Weasley, to samé. A nemluvě o panu Potterovi a slečně Lestrangeové," při Victoriině jméně se nepatrně zachvěla a vypadala zklamaně.
"Každý z vás dostane školní trest. Zmijozelu už jsem body strhla a proto i Nebelvír přijde o padesát bodů."
"Padesát?" vykřikli společně Harry, Ron a Hermiona.
"Ano padesát - za každého. Nikdy jsem se za žáky Nebelvíru tak nestyděla a o vás," ukázala na Victorii a Draca. "O vás si promluvím s profesorem Snapem."


5. Hříchy a Odplata - Vánoce

25. srpna 2012 v 10:36 | Ametten |  ŽvBVL - stará verze!!!



Druhého dne se Victorie probudila, šla se umýt a poté na snídani. Celý den proběhl ve vánoční atmosféře. Vysoká jedle, která se zčistajasna objevila v obývacím pokoji, se proměnila ve vznešený strom. Ráno jí nazdobili Narcissa s Dracem a Victorií.
Jedle byla ozdobena černými, zelenými a stříbrnými koulemi a na špičce byl velký znak s hadem, místo hvězdy. Kolem stromu se vinul řetěz v podobě hada.
Celý dům byl vánočně vyzdoben a v každém pokoji byl malý stromek, který byl přesnou replikou toho v obývacím pokoji. Večer bylo celé sídlo provoněné voňavým krocanem, který se dopékal v troubě.
Všichni zasedli ke stolu a každý dostal svůj oblíbený kus krocana s nádivkou. Dokonce i Dobby dostal pár kousků masa a bramboru. Po krocanu byl plný stůl sladkostí a dobrot. Ibiškové pokroutky, lékořicové hůlky, kotlové koláčky a dýňové paštičky, které překypovaly na stole. Victorie si nabrala kotlové koláčky a Draco dýňové paštičky. Narcissa a Lucius se jen spokojeně koukali, jak se jejich syn a neteř cpou sladkostmi.
"Copak vám tohle v Bradavicích nedávají?" zeptal se Lucius a nabral si na lžičku dýňovou paštičku.
"Měli jsme to v Předvečer všech Svatých, ale pak tam vtrhnul Quirrell, že je ve sklepení troll," řekl Draco s plnou pusou paštičky. Lucius pozvedl obočí a dojedl svou porci. Pak už jenom tlachali a s nacpanými břichy se vydali na kutě. Victorie ulehla a koukla na svůj bradavický hábit, který byl pověšený a vypraný na skříni. Do Bradavic se ji vůbec nechtělo.

"Victorie, Vici," cloumal s ní Draco, který byl ještě ve svém sametovém pyžamu.
"Co se děje? Řekla sem ti, ať mi neří - " řekl rozespale, ale pak se rychle napřímila ve své velké posteli a koukla na Draca.
"Dárky," řekli oba naráz a oba rozcuchání, neumytí a v pyžamech se hnali po mramorovém schodišti dolů do obývacího pokoje. Tam už na ně na pohovce, čekali Narcissa a Lucius.
"Ahoj, tati."
"Ahoj, tetičko," vyhrkli oba na každého a lačně koukali po dárcích.
"Tak se do toho pusťte."
Victorie a Draco se vrhli na dárky, které zakrývaly velký strom z jedné třetiny, a dychtivě rozbalovali.
Victorie se první vrhla na větší dárek, který byl zabalený ve stříbrném papíru a roztrhla ho. Uvnitř byl famfrpálový hábit Kenmarských Káňat, který měl na zádech jméno Morennová.
"To ne!" vyjekla Victorie a přetáhla si přes černé pyžamo vyšívané stříbrem hábit. Byl jí velký, ale zářila štěstím.
Lucius se usmál na Narcisu a vypadal spokojeně. Victorie v hábitu Morennové se vrhla na další dárek zabalený ve stříbrném papíru. Victorie měla dárky zabalené do stříbra a Draco do zelené. Bylo to tak už od dob, kdy se narodili. Draco měl pokoj do tmavě zelené v kombinaci s mahagonovým dřevem a Victorie měla zeď pomalovanou pravým stříbrem v obležení ebenového nábytku. I když byl její pokoj stříbrný, tmavé ebenové dřevo ztlumovalo jeho lesk a pokoj působil temně, přesně jako Dracův.
Tento dárek byl podlouhlý a když ho rozbalila vytáhla krásné koště - Nimbus Dva Tisíce. Koukla na Draca, který držel v ruce úplně stejné koště. Victorie koukla na rukojeť koštěte, na kterém bylo ozdobným, stříbrným písmem napsáno, Victorie.
Draco se přitáhl a ukázal ji jeho rukojeť, na které bylo zeleně, Draco. Pak se znovu přesunul ke svým zeleným dárkům. V další bedně bylo velikánské album na čokoládové žabky. V dalších dárcích Victorie rozbalila stříbrnou klec pro svou sovu Walttera, spoustu knížek, stříbrný dalekohled, dvě krabice čokoládových žabek, polštář s vyšitým znakem Zmijozelu a spoustu dalších věcí. Mezi posledním dárkem, který rozbalila, byl i chumdelatý pelíšek. Koukla na pelíšek, ale nechápala, k čemu by jí byl.
"Walterr asi do toho pelíšku nepůjde," pronesla smutně a koukla na strýce a tetu. Narcissa se usmála, mávla hůlkou na dveře, kterými se chodilo zkratkou do jídelny a které se otevřely. Ze dveří vyšel Dobby a v náručí držel chumdelaté, stříbrno šedé kotě. Draco se uchechtl a koukl na svůj hábit Wingtownských tuláků, který měl navlečený přes zelené pyžamo.
"To je moje?" zeptala se a vzala si od Dobbyho kotě. Lucius kývl a zářivě se usmál, což bylo u něho nezvyklé.
"Jak se bude jmenovat, Vici?" zeptala se své neteře Sissy.
"A je to on, nebo ona?" zeptala se hladila hladila malé kotě po zádech.
"Ona," odpověděla Narcissa.
Victorie se koukla na koťátko, které odťapkalo k rozbaleným dárkům a začalo si hrát s Dracovou rukou. Draco se na kotě podíval a nechal, ať mu kotě vášnivě žužlá palec.
Všichni se zasmáli, jen Draco, který měl už palec podrápaný a ožužlaný, hodil kotěti kuličku zeleného, zmuchlaného papíru.
"Bude se jmenovat, Torraley ," řekla a začala chytat kotě, které vzalo do tlamičky pytlík s Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak.
Všichni se usmívali a vtom někdo zaťukal na okno. Narcissa se koukla k oknu, otevřela ho a dovnitř vlétla černá sova s pancéřovou helmou. Slétla k Victorii, která seděla na zemi a snažila se vyhnout všetečným tlapkám koťátka. Victorie si vzala malinký lísteček. Sova ji podala ještě jeden a Victorie ho podepsala brkem, který Narcissa vyčarovala vedle ní na zemi. Sova odlétla a Victorie vzala malý lísteček a rozbalila ho. Koukla na jednoduchá slova, která byla napsaná uhlem.

Veselé Vánoce, přejí rodiče.

Koukala na ty slova a pro ni to byl ten nejkrásnější dárek, jaký mohla dostat. Odnesla si všechny své dárky do pokoje, (musela jít celkem od stromu na pětkrát) a prožívala vánoční atmosféru.
Dobby, který nosil na uších šeřík a věčně honil včetečné kotě, se tvářil spokojeně a šťastně.
Dny ubíhaly a najednou nadešel den odjezdu. Všichni se oblékli jako mudlové. Victorie měla na sobě stříbrné legíny a naprosto neladící zelené tričko s nápisem: S námi se nikdy neztratíte. Draco měl džíny a pruhovaný svetr. Narcissa černé šaty s vlečkou, na kterou koukaly všelijaké ženy a záviděly a Lucius měl černé kalhoty, černou košili a černé sako. Došli na nádraží Kings Cross a prošli zdí. Victorie měla svůj velký kufr, na něm klec s Waltterem a přepravku s kotětem Torraley. Nastoupila do vlaku a myslela na Bradavice, hlavně na Harryho Pottera.



Obraz Malfoye

23. srpna 2012 v 11:51 | Ametten |  Drabble
Draco Malfoy šel po chodbě bradavického hradu. O nic se nestaral. Ve Vyšetřovatelském sboru ho považovali za krále, Umbridgeová ho zbožňovala a objevil Pottera v komnatě nejvyšší potřeby.
Lehce si vykračoval a měl namířeno směrem do čtvrtého patra.
"Chlapče, chlapče," oslovil nějaký muž na obrazu Draca.
"Nemám čas," vyštěkl Draco.
"Prosím, chlapče, jen mi tohle přečtěte," řekl muž, na kterém bylo vidět, že je slepý. Ukazoval Dracovi knihu, na které starým písmem stálo - Slavné rody a jejich předci.
"Draco vzdychl a koukl na staříka na obraze.
"Proč vás kreslili s knihou když jste slepý?" otázal se Draco a bylo na něm vidět, že ho stařík zaujal.
"Protože mi řekli, že mi ji přečte jen můj předek," zahuhlal stařec. "Prý strana stočtyřicetosm."
"Tak listujte," řekl Draco a koukal na knihu. "Stop," vykřikl, když uviděl stranu stočtyřicetosm a na ní jméno Malfoy.
"Prosím, čtěte." Stařík, který se uvelebil v čalouněném křesle a držel v rukách knihu, koukal tam odkud se ozýval hlas.
"Malfoyovi jsou stará kouzelnická rodina, které neměla ve svých řádech ani jednoho kouzelníka z mudlovské rodiny. Říká se, že však skrývají děsuplné tajemstvý. První předci o níhž je zmínka: William Malfoy a Quinnia Malfoyová," dočetl Draco a koukl na staříka, který náruživě poslouchal a poté si vzal knihu, kterou držel blísko u Draca.
"Vy jste William?" otázal se a koukl na slepce.
"Ne, já jsem manžel jejich dcery Ablanelly, která si nechala jméno Malfoyová a která dala i našeho syna za Malfoye. Tak jsem si jméno Malfoy, nechat také," řekl trochu skrouhle stařík. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem řekl, že už jí nemiluji. A pak mi vyškrábala oči.
"Co jste se dozvěděl," zamumlal znepokojivě Draco.
"No to divné máchání hůlkou, co dělala," usmál se stařec.
"Vy, vy nejste kouzelník?" zeptal se sklesle Draco a koukal na svého předka.
"Ne, já jsem mudla chlapče. Proč se ptáš?"

4. Hříchy a Odplata - Matka z Azkabanu

21. srpna 2012 v 11:36 | Ametten |  ŽvBVL - stará verze!!!



"Bellatrix Lestrangeová a Rodolphus Lestrange," vyvolal azkabanský dozorce dvě jména. K mřížím dvou cel se přitiskly dva páry rukou a osoby za mřížemi, koukaly na dozorce, který držel čistě bílý dopis.
"Vaše dcera Victorie vám napsala dopis, půjdete se mnou," řekl přísně vypadající dozorce. Dva mozkomoři, kteří stáli za dozorcem odemkli celu Belly a vyvlekli divoce vypadající ženu ven. Vlekli ji dlouhou chodbou do kamenné místnosti v nejvyšším místě Azkabanu.
Posadili ji do kamenného křesla s okovy a připoutali ji. Její manžel byl připoután do stejného kamenného křesla vedle ní. Za každého vězně, se postavili dva mozkomoři a jejich chlad, se začal rozlévat po celé místnosti.
"Dáte nám ten dopis," řekl Bellatrix směrem k dozorci a koukla na velkého muže, který stále držel obálku.
Dozorce se jen pohrdavě zařehtal, hodil dopis na stůl a koukal jak po něm chňapla rukama, na kterých byla těžká pouta a okovy. Vyndala dopis z otevřené obálky a najednou ucítila tu protivnou energii, energii, rozlévající se po předmětu, který byl prověřen kouzly.
Rozložila ho a začala číst.

Milí rodiče,
Moudrý klobouk mě zařadil do Zmijozelu a Draca taky. S tetičkou Sissi, jsme vybrali ten nejlepší hábit a stříbrný kotlík. Vybrala jsem si stříbro, protože ho máš rád, tati. Zatím se učíme jen jednoduché věci, ale brzo budu umět i kouzlo na odemykání dveří. Zatím se ve škole nic moc neděje, jen Draco prská na čaroděje z mudlovské rodiny. Za chvilku jsou Vánoce a já jsem vám poslala malý dárek (doufám, že vám ho dají).
Nevím, co ještě napsat a tak Vám přeji, ty nejkrásnější Vánoce, jaké se dají v Azkabanu prožít. Tati, doufám, že na mě vzpomínáš a nenecháš mámu, aby se jí stýskalo. Mám Vás ráda.
Victorie

Bella dočetla dopis a položila ho na kamenný stůl. Koukla na svého manžela, který se usmíval a ji samotné stekla po tváři slza. Dozorce se jen uchechtl a koukl na manžele.
"Dáte nám ten dárek?" zeptal se Rodolphus a koukl na dozorce, který ještě něco držel v ruce.
"Dám vám to, ale bude to něco stát, jako každý rok."
Rodolphus se podíval na svou ženu, smutně se usmál a nastavil tvář k mozkomorům. Ty z něho začali vysávat štěstí.
"Dost," zavelel dozorce a hodil mu balíček. Rodolphus unaveně chytil balíček a držel ho jako ten nejvzácnější poklad na světě. Potom mozkomoři odvlekli dva vězně zpátky do jejich cel. Manželé si přes mříže podali ruce a Rodolphus roztrhl balíček. Byl v něm řetízek se zeleným kamínkem. Rodolphus se usmál, přitiskl si kamínek k srdci, tváři a podal ho své ženě, která si ho nasadila na krk. Oba se ve svých celách usmáli a mysleli na dceru, která právě přijížděla do sídla Malfoyů.

Victorie šla s Dracem po příjezdové cestě a těšila na svou ohromnou postel, kterou měla ve svém pokoji. Došla ke dveřím a ty se otevřely.
"Vítejte, paní," řekl domácí skřítek Dobby.
"Ahoj Dobby," pozdravila skřítka. Podala mu plášť a koukla na strýčka Luciuse a tetičku Narcissu, kteří stáli v hale. Draco přispěchal obejmout otce a Victorie tetu Sissy.
"Ahoj teto," řekla Victorie a tiskla se do náruče, která ji tak dlouho nahrazovala tu matčinu.
"Vítej Victorie," řekl Lucius a vyměnil ji za Draca, který se teď tiskl k matce.
"Tak, pojďme se najíst. Dobby, připrav na stůl večeři."
Lucius, který poslední větu doslova vyštěkl, šel do jídelny a posadil se v čele dlouhého stolu. Narcissa na druhý konec a Victorie s Dracem uprostřed, naproti sobě.
Dobby přinesl velký podnos s pečeným kuřetem a brambory, který dal k Luciusovi.
"Kdo chce prsíčka?" pronesl a odkrojil velký kus pečeného masa.
"Já," řekla Victorie, unešená, že je zase "doma" a dala strýcovi svůj stříbrný talíř. Lucius jí nandal maso a pečené brambory a vrátil ji talíř.
"Pak tu máme křidýlka," usmál se a koukl na svou ženu, která k němu kouzlem přisunula svůj talíř. Nandal ji na talíř křidýlka, kus nádivky, brambory a odlevitoval jí talíř na druhý konec stolu.
"Stehýnko?" řekl a usmál se na Draca, který mu podával svůj talíř. Nandal mu stehno, brambory a podal mu nazpět.
"Tak děti, jak jste se měli v Bradavicích?" zeptal se Lucius, který si vzal druhé stehno.
"Celkem to ujde. Oba jsme ve Zmijozelu a zatím vyhráváme školní pohár, ale na paty nám šlape Nebelvír. Hlavně kvůli té mudlovské šmejdce, Grangerové," řekl Draco.
"A jak se ve škole líbí tobě, Victorie?" zeptala se Narcissa.
"Je to tam hezké. Jídlo tam vaří, taky dobře. Jsem druhá nejlepší v lektvarech," dopověděla nenuceně Victorie.
"Po kom?" zeptal se Lucius a ukázal Dobbymu, aby přinesl moučník.
"Po Hermioně Greangerové," řekla Victorie a snažila se, aby to znělo opovržlivě.
Lucius jen něco zamručel a nabral si velký kus pudinku, který před každého postavil Dobby.
"Zítra je štědrý den, tak se těšte na krocana," ukončila večeři Sissy.
Victorie ležela ve své skoro manželské posteli a přemýšlela o zítřejším dnu.




Nezapomenutý slib

20. srpna 2012 v 16:55 | Ametten |  Drabble
Malý Godrik Nebelvír a Salazar Zmijozel si hráli u potoka. Posílali po vodě klacíky a soutěžili, komu sjede dříve do určité vzdálenosti. Bylo jim horko a tak se svlékli a šli se vykoupat. V tu chvíli tam přišli dvě dívenky, skoro stejně staré jako Godrik se Salazarem.
"Ahoj," řekl Godrik a podíval se na menší holčičku, která se držela za ruku s větší.
"Ahoj," řekl dívenka a koukla na potok.
"Já jsem Lowena z hladu Havlaspál." Ukázala na hrádek, který se rýsoval na kopci.
"A tohle," ukázala na dívenku, "Je moje malá kamaládka Helga z vesničky Mlzimol."
Malá dívenka se usmála a také koukla na potok.
"Můžeme se vykoupat?" řekla Helga a začervenala se.
"Samozdřejmě," uculil se Salazar. Dívenky se svlékly a sedly si do potoka. Děti se před sebou nestyděly a hrály si. Rowena se zvedla o oblékla se.
"Půjdeme si hlát do naší tajné místnosti?" zeptala se a koukla na Helgu, která se začala oblékat.
"Ne, my s Godrikem ne. My budeme tady," řekl Salazar a udiveně koukl na Godrika, který se začal také oblékat.
"Sale, já půjdu s nima," řekl a vydal se po cestě s holčičkami. Salazar Zmijozel zrudnul a vylezl z vody.
"Godriku, přesně tohle ti udělám já za dvacet let!!"

3. Hříchy a Odplata - Harry vs. Draco

19. srpna 2012 v 11:07 | Ametten |  ŽvBVL - stará verze!!!



Poté, co Victorie dovlekla Nevilla na ošetřovnu, šla rovnou na další hodinu a poté na oběd. Sedla si na lavici ke zmijozelskému stolu a nandala si na talíř rybu a hranolky. Začala jíst a v tom se k ní připojil Draco se svými kumpány.
"Tak co, sestřenko? Copak Longbottom provedl? Že by se historie opakovala?" povídal úlisným hlasem Draco.
Victorie polkla sousto a ironicky se na Draka usmála. "Bratránku, co kdyby sis šel hrát s Crabbem a Goylem na strašidla? Možná by se tě někdo lekl," řekla s klidem Victorie a dala si do pusy velký kus ryby. Draco se zamračil a přesunul se na opačný konec stolu.
Victorie dojedla a vydala cestou do společenské místnosti Zmijozelu. Došla ke zdi ve sklepení a řekla heslo: "Čistá krev."
Koukla na nástěnku a zamračila se. Na nástěnce byl připíchnutý lísteček.

PRVNÍ HODINA LÉTÁNÍ
První hodina létání pro 1. ročník se koná v tento čtvrtek v 8.00. Zmijozel má hodiny společné s Nebelvírem.

Vzdychla a šla se kouknout do knihovny, ve které seděla i dívka, kterou potkala na lektvarech, Hermiona Grangerová. Draco Victorii říkal, že je z mudlovské rodiny a že se s ní nemá moc bavit, ale Victorii to nedalo a sedla si v knihovně naproti ní.
"Ahoj," pozdravila Victorie Hermionu.
"Ahoj," odpověděla jí nejistě Hermiona a zabořila obličej i husté vlasy do knihy Famfrpál v průběhu věků, který už měla otevřený na polovině.
"Vidím, že čteš Famfrpál v průběhu věků. Máme ho taky doma. Jakému družstvu fandíš?" snažila se navázat hovor s Hermionou Victorie.
Hermiona zvedla oči a koukla se podezíravě na Victorii.
"No, podle toho co jsem četla, byly nejlepší Montrosecké straky, ale podle mého jsou nejlepší Kudleští kanonýři, nebo Wingtownští tuláci."
"A jak se těšíš na první hodinu létání?" zeptala se opatrně Victorie.
"No, moc ne, protože tam budou zmijoz-" zarazila se v půlce slova. Victorie jen kývla.
"Dopověz to," řekl tiše.
Hermiona se na ni koukla a otevírala ústa na omluvu. Victorie zavrtěla hlavou, zvedla se a chystala se odejít, ale v tom jí Hermiona zarazila, pouhou jednou větou.
"Promiň, nejsi jako Draco. Myslela jsem si, že ano, ale ne. Počkej," řekla Hermiona a odhodila Famfrpál v průběhu věků, který zůstal ležet na stole.
Victoria se usmála a pokusila se o výraz člověka, kterému se nechce brečet
Hermiona se usmála a tlačila Victorii, zpátky do knihovny.
"Ty máš s Famfrpálem zkušenosti?" zeptala se Hermiona a usadila se opět
naproti Victorii. Victorie kývla.
"Mám i koště. Škoda, že prváci ho mít nesmějí. Kdybych hodně chtěla tak mi ho můj strýček Lucius Malfoy pošle, ale já nechci. Už tak si mě moc všímají."
Hermiona otevřela pusu, ale naštěstí v tom zazvonil školní zvonek, který hlásal pro Zmijozel, hodinu bylinek.

Ve čtvrtek na snídani, se Draco vychloubal svými sladkostmi, které mu donesl jeho výr a Victorie, která všechny své sladkosti rozdala, koukala po Velké síni. Draco vstal a když procházel kolem nebelvírského stolu, vytrhl malou skleněnou kuličku Nevillu Longbottomovi. Ron Weasley vstal a vyhrnoval si rukávy, když tu k nim došla profesorka McGonagallová.
"Co se to tu děje?" řekla úsečně.
"Malfoy mi sebral Pamatováčka, paní profesorko."
Draco, celý rozčilený upustil Pamatováčka na stůl a vypařil se i se svými kumpány. Když od stolu odešla profesorka McGonagallová, přiběhla k nebelvírskému stolu Victorie.
"Moc se omlouvám," řekla spěšně a chystala se odejít, ale Harry ji zarazil.
"Ty si Victorie Lestrangeová, že jo?" zeptal se Harry a usmál se na dívku s kudrnatými, ale upravenými vlasy. Victorie kývla a podívala se na Nevilla, který se stáhl i s Pamatováčkem, takže vypadal jak koule. Zatvářila se smutně a odešla.

Toho odpoledne, o půl čtvrté se sešli žáci Nebelvíru a Zmijozelu na školních pozemcích. Victorie koukla na košťata, která byla úhledně srovnaná ve dvou řadách a došla k jednomu z nich.
Mezitím došli všichni studenti a postavili se ke košťatům. Asi za dvě minuty k nim došla madame Hoochová, jejich učitelka létání a rozhodčí při famfrpálu.
"Na co všichni ještě čekáte?" řekla profesorka. "Přistupte každý k jednomu koštěti, natáhněte nad něj ruku a křikněte Vzhůru!"
"Vzhůru!" křikli všichni.
Victorii koště okamžitě vklouzlo do ruky. Rozhlédla se a udělalo to koště jen Harryho, Draca, Rona a Deana Thomase. Victorie koukla na Hermionu, ale její koště se jen povalovalo a koště Nevilla se ani nepohnulo. Profesorka Hoochová chodila od jednoho k druhému a ukazovala mu, jak držet koště.
"Až zapískám, všichni se odrazíte nohama od země. Vyletíte několik stop vzhůru, pak se nakloníte mírně dopředu a přistanete. Tři, dva, jedna," řekla profesorka a už přikládala píšťalku k ústům, když se Neville, celý nervózní, že se nezvedne ze země, vznesl.
"Chlapče, zpátky," křikla na Nevilla. Ten se však vznášel už dvacet stop nad zemí. Pak se koště, na kterém seděl, zatřáslo a on spadl pět stop před madam Hoochovou. Ta okamžitě přiběhla k Nevillovi a sklonila se nad něj.
"Zlomené zápěstí," mumlala madame. "No tak hochu, to bude dobré, vstávej," dopověděla a pomáhala Nevillovi na nohy.
"Koho uvidím letět na koštěti, vyletí dřív než stačí říct famfrpál," zahučela, ještě na studenty a s kulhajícím Nevillem se vydala na ošetřovnu. Když Malfoy uviděl, že madame Hoochová je z doslechu, náramně se rozchechtal.
"Viděli jste, jak se ten nekňuba tvářil?" řekl s výsměchem Draco.
"Draco, nech toho" řekl potichu Victorie.
"Ale, ale, nikdy sem si nemyslela, že se ti líbí ufňukaný páprdové Vici," řekla Pansy Parkinsonová.
Victorie se jen zamračila a koukla na Draca, který něco sbíral v trávě.
"Podívejte! To je ta věc, co zčervená, když se jí Longbottom dotkne," řekl Draco a zvedl nad hlavu Nevillova Pamatováčka.
"Dej to sem, Malfoy" řekl Harry, který ke Dracovi natahoval klidně ruku.
"Jo? Tak si to chyť, Pottere," řekl výsměšně Draco, nasedl na koště a vzlétl.
Harry byl hned v závěsu za ním.
"Draco! Harry!" splynuly hlasy Victorie a Hermiony.
Oba už byli několik stop nad zemí a Draco několik chvil, kroužil před Harrym.
Pak hodil Pamatováčka směrem k hradu a Harry kolem něj prosvištěl. Victorie a všichni viděli, jak Harry těsně před oknem Pamatováčka chytil a vítězoslavně se k nim vracel. Studenti Nebelvíru propukli v jásot a studenti Zmijozelu jen něco bručeli. Victorie se usmívala a Hermiona, která se na ní podívala, poté co poplácala Harryho po zádech, se usmála také.
"HARRY POTTERE," zakřičela profesorka McGonagallová, přes celé školní pozemky.
Harry značně zbledl a začal se třást.
"Nikdy - za celou tu dobu, co jsem v Bradavicích -
Profesorce McGonagallové se zablýsklo v očích za jejími brýlemi, "Jak jste se opovážil - vždyť jste si mohl něco zlomit -"
"Ale paní profesorko, Malfoy -"
"Buďte zticha, pane Weasley. Pottere, pojďte se mnou," řekl rázně profesorka.
Poté, co si profesorka McGonagallová odvedla Harryho, měli volno a tak šli do společenských místností.
Victorie šla do společenské místnosti Zmijozelu a usadila se do pohodlného, čalouněného křesla. Na zelené, čalouněné křeslo se usadil vedle Victorie Draco a naproti nim Crabbe a Goyle.
"Doufám, že Pottera vyloučí," řekl Malfoy, který se pohodlně usadil a na obličeji mu přeběhl spokojený výraz.
"Draco, proč jsi na něj tak zlý? A vůbec, jdu na večeři," řekla rázně Victorie a vstala. Draco šel hned v závěsu za ní a cestou ze sklepení potkali Harryho Pottera.
"Ještě jsi naposled přišel na večeři Pottere? A kdy ti jede vlak zpátky k mudlům?"
"Když jsi na zemi Malfoy a jsou tu ti tvoji malí kamarádíčkové, moc si troufáš," řekl klidně Harry a koukl na Crabbeho a Goyla.
"S tebou si to vyřídím sám a kdy budeš chtít," řekl tiše Draco. "Třeba hned dnes večer v kouzelnickém souboji. Jenom hůlky a jeden druhého se ani nedotkneme. Slyšel jsi vůbec o kouzelnickém souboji?"
"Samozřejmě, že slyšel," odpověděl zrzavý kluk, Ron Weasley. "Já budu jeho sekundant, a kdo tvůj?"
Draco se podíval na Crabbeho a Goyla. "Crabbe," odpověděl a koukl na Victorii, která se mračila a vrhala na Draca nenávistné pohledy.
"O půlnoci v pamětní síni. Vyhovuje ti to?" zeptal se Draco.
Harry kývl a s Ronem a Hermionou odešel do Velké síně.

Draco, Crabbe, Harry a Ron se setkali v pamětní síni o půlnoci. Mlčky se postavili proti sobě a vytáhli hůlky. Harry se postavil před famfrpálový pohár z roku 1845 a Draco na druhou stranu síně. V tu chvíli se uprostřed pamětní síně objevila paní Norrisová, mourovatá kočka, která patřila školníkovi Argusi Filchovi.
Malfoy vyslal roj červených jisker a ty se zabořily do Victorie, která byla schovaná pod pohárem.
"Au," řekla a sáhla si na krk, kam ji jiskry trefily.
"Prom-," nedořekl Draco, protože si teprve všiml paní Norrisové.
"Utečte," zařval Ron, který věděl, že kde se objeví paní Norrisová, tam se objeví za dvě minuty Filch.
Všichni běželi směrem k učebně formulí a tam se od nich odpojil Draco a Crabbe. Harry, Ron, Hermiona a Victorie běželi jako o závod, ale slyšeli, že je jim Filch v patách. Narazili na dřevěné dveře. Byly zamčené.
"Alohomora," řekla Hermiona, když Ron neúspěšně cloumal s dveřmi. Dveře se s cvaknutím otevřeli a všichni vběhli dovnitř a Harry za nimi zavřel dveře. Otočili se a všem poklesla brada.




Dcera

13. srpna 2012 v 11:56 | Ametten |  Drabble
"Máš dceru," řekla Bellatrix Lestrangeová, Rodolphusi Lestrangeovi, svému manželovi.
"Bude to mocná smrtijedka, jako my," řekla a položila malé miminko do černé postýlky z ebenového dřeva.
"Ano, bude smrtijedka," řekl smutně Rodolphus a zavřel dveře dětského pokoje.

Za pár dní, se v noci vkradl Rodolphus do dětského pokoje a vzal do náručí svou novorozenou dceru.
"Budeš se mít dobře," zašeptal miminku do ucha a potichounku se přemístil.
Rodolphus šel v jedné ulici a koukl na malý domek, který se rýsoval v chladné, podzimní noci.
Položil miminko na práh domu a k němu dal malinký lísteček s datem narození.
"Miluji Tě holčičko a proto nechci, aby ses trápila."


Na stejném místě, o 11 let později.


Mami, mami, přišel mi nějaký zažloutlý dopis," křičela malá holčička na svou matku.
"Tak ho sem dones, Hermiono."